Za svým společným štěstím si zpěvák Richard Krajčo (45) a režisérka Karin Krajčo Babinská (48) nějaký ten rok a kilometr museli dojít. A jak vidno, vyplatilo se. Oba se našli v pravý čas a nyní si budují i to své pravé místo. To už totiž není jen v Praze - Ďáblicích, ale též ve vesničce na Královéhradecku, kde si k rodinnému statku pořídili i kostel. "Je to pro nás čirá radost. Je to naplňující. A úkol, že jsme se momentálně stali jakýmisi kostelníky, přijímáme s otevřeným srdcem."
Když řeknu Chotěvice na Královéhradecku, co pro vás toto místo znamená?
Richard: Pro mě už to znamená domov, splněný sen a vidinu klidného stáří. Přestěhovali jsme se tam s mámou a bráchou téměř před dvaceti lety a dlouho stavení z 16. století dávali dohromady. Teď už je rodinnou základnou, a navíc jsme si ve vesnici se ženou pořídili kostel. To nás k Chotěvicím připoutalo ještě víc.
Karin: Pro mě je synonymem soužití s přírodou, protože hned za pozemkem máme hluboké lesy i nekonečná pole, kam vyrážím na mnohahodinové procházky, kde většinou narazím jen na stáda pasoucích se srnek. Je pro mě naplněnou touhou o životě na samotě.
Kdy poprvé přišla myšlenka místní kostel sv. Petra a Pavla koupit a zachránit jeho existenci?
Karin: Vedle kostela vede cyklostezka a já tam často chodím na procházku s pejsky. A jednoho dne jsem si při pohledu na ten kostel uvědomila, že jestli ho nezachráníme, dříve nebo nejpozději zchátrá úplně a zmizí. A to by byla obrovská škoda, protože je nádherný. A tak jsem přišla domů a řekla Richardovi: "Musíme ho zachránit." A on okamžitě souhlasil a během deseti minut začal vše řešit a organizovat.
Jak taková koupě a celá rekonstrukce vůbec vypadá? Má to nějaká jiná pravidla než při koupi starého domu?
Richard: Zhruba rok a půl jsme to řešili s církví. Založili jsme kvůli tomu nadaci AnděLOVÉ, řešili smlouvy a podmínky. Ale musíme přiznat, že jednání s královéhradeckou diecézí bylo skvělé. Jen jeden pan místní farář, do jehož farnosti kostel původně spadal, se občas zachoval tak, že nás to zaskočilo a zamrzelo. Ale i zde prostě platí pravidlo, že vše záleží na lidech.
Je rekonstrukce čistě na vaší fantazii?
Richard: Dá se to tak říct. Ale samozřejmě vše konzultujeme s památkáři. Je pravda, že jsme se jich báli, ale zatím jsme nenarazili na žádný problém. Když jsme například řešili rozvod nové elektřiny po povrchu, měl jsem obavu to vůbec vyslovit. Ale byli naopak z nápadu nadšeni. A tak popouštíme uzdu fantazii a vše konzultujeme a průsečík se pokaždé objeví.
Karin: Navíc máme obrovské štěstí, že se nám ozývají dobří lidé, kteří nám chtějí pomoci. Takže nám nejenom posílají peníze na náš transparentní účet, ale občas třeba někdo zavolá a věnuje nám pár porcelánových vypínačů či část světel, která jsou potřeba k nasvícení interiéru. A pak máme úžasné kamarády. Manželé Holečkovi například uspořádali dražbu a pomohli nám vybrat peníze na rekonstrukci varhan. To je vlastně neskutečné, protože se rozhodně nejedná o levnou záležitost.
