Žena prohrála spor s pronajímateli domu ohledně svého hlasitého chrápání. Správní rada pronajímatelů v kanadském Québecu se usnesla na tom, že žena chrápe opravdu hlasitě a měla by vyhledat odbornou pomoc, aby tento problém vyřešila. Zprávu přinesl server BBC.
Hlasitost vašeho chrápání přesahuje normální očekávanou hlučnost v celém bytovém komplexu, znělo stanovisko rady směrem k ženě. Ta se přitom na ní původně obrátila poté, co se nepohodla s pronajímateli, kteří si na její chrápání stěžovali a požádali ji, aby vyhledala odbornou pomoc na vyřešení tohoto problému.
Spor začal už před dvěma lety. To žena poprvé obdržela telefonát ve tři ráno od jednoho z bytných, v němž jí bylo sděleno, že sousedi v nižším patře si stěžují na její chrápání. V říjnu ji pak přišli navštívit, ptali se na její zdraví a přinesli jí dokonce léky, které by mohly problém s chrápáním vyřešit.
Na druhý den nájemnice našla pod dveřmi papír s objednáním k lékaři a přiloženým vzkazem, aby se o svůj neduh postarala. Žena ale zjevně veškeré rady a žádosti ignorovala, přičemž v prosinci se ohradila a řekla, aby ji už nadále neobtěžovali.
Odpovědí ji bylo formální oznámení, ve kterém stálo, aby vyhledala lékařskou pomoc, a dodržela tak pravidla nájemní smlouvy. Celá věc se nakonec dostala až k soudu v Québecu. Tam sousedé vypověděli, že se kvůli jejímu chrápání během víkendů nikdy pořádně nevyspali. Žena navíc pracovala na nočních směnách, a tak ve všedních dnech, když si šla během odpoledne na chvíli zdřímnout, rušila sousedy znovu.
Upadla do depresí
Nepohodlná nájemnice se zase bránila tím, že ji sousedé neustále rušili tím, když bouchali do stropu. Kvůli neshodám se pak bála pozvat do svého bytu návštěvy a pouštět si televizi, aby si na ni zase někdo nestěžoval. Nakonec ze všeho upadla do depresí, kvůli kterým nemohla tři měsíce chodit do práce.
"Dýchání je normální, nezbytné a pro člověka nutné. Ale chrápání normální není. Pokud hlasitě a dlouhodobě přetrvává, tak je třeba vyhledat lékařskou pomoc," stálo v konečném rozhodnutí rady.
Jelikož nájemnice mohla trpět určitou spánkovou poruchou, bylo její povinností vyhledat pomoc. Kvůli jejímu nevstřícnému chování se sousedé po několik měsíců trápili, dodali ve svém stanovisku s tím, že majitelé domu mají právo vyřešit situaci po svém a nejlépe tak, aby byli spokojeni všichni: nájemnice i sousedé.
