Designér Petr Novague se vypracoval od nuly. Na vysoké škole prý neměl skoro na chleba, své první BMW ale platil hotově. Nedávno získal ocenění Red Dot Award, designérskou obdobu Oscara.
Jak jste začínal?
V roce 2003 jsem byl na stáži v Německu, kde jsem pochopil, že má cenu rvát se za skutečný design. Je mi jedno, jestli mě lidé chápou. Nejsem celebrita, jsem designér. Pokud bych designéry přirovnal k zedníkům, tak já jsem zedník, přijdu do práce a dělám zedničinu. Zatímco velké množství českých designérů se zabývá tím, jaké si vezmou montérky a jestli půjdou do té správné hospody, kde potkají ty správné lidi. Já nikam nechodím a nehlásím se do žádných českých soutěží. To vás pak navede na to, že se zabýváte sám sebou a spousta lidí od vás dá ruce pryč. Já začal tím, že jsem oslovil Škodovku, aby mi poslali superb. Všichni mi říkali, že jsem blázen. Oni mi za měsíc poslali auto. Požádal jsem svého kamaráda Ondru Václavíka a společně jsme ho předělali, udělali jsme facelift. Byli jsme asi první studenti, kteří to udělali v měřítku jedna ku jedné. Na svoje náklady. Vzal jsem si půjčku.
Nebál jste se?
Bál. Ale já mám rád výzvy. Kdo nic neriskuje, nic nezíská. A pak je krásné německé přísloví "Nic neriskovat je příliš riskantní". Skončilo to tím, že auto bylo zajímavé a uspořádali nám výstavu v Národním technickém muzeu. Přišlo strašně moc lidí a od té doby jsem začal dostávat zakázky. Na vysoké škole jsem byl fakt socka, třeba do páťáku jsem pomalu neměl ani na chleba. Rok a půl nato jsem měl své první BMW. Které jsem platil mimochodem cash, což je příjemné. Ale lidé to nechápou. Fakt, že normální práce, kde sednete a normálně to odpracujete, vám může vydělat peníze. Češi v to pořád nevěří. Ale začíná se to lámat.
Co tvoříte?
Dělám to, co jsem vystudoval, produktový design. Ten design, který se vyplatí studovat. Design je všechno. Třeba když si bohaté paničky zařizují byt a myslí se, že jsou designérky, protože mají dostatek peněz, aby si udělaly cokoli. To slovo se ohýbá, za design může být považována i grafika bonbonů. Ale jeho prazáklad je v tom, že navrhujete produkt, který se bude sériově vyrábět. Snažíte se vytvořit něco, co má hodnotu a zároveň to odpovídá tomu, co očekává klient. Balancujete. Zajímá mě design produktu až po sériovou výrobu. Někdy to do série nedojde, skončí to u prototypu nebo se zjistí, že je to slepá cesta. Pro mě není design to, když někdo vezme věc, která již existuje, a udělá ji z jiné hmoty. To je umění.
Je pravda, že chcete spolupracovat s Applem?
Udělali jsme nějaké produkty a chceme je nabídnout Applu. Jednoduché, primitivní věci. Mám rád, když se abstrahuje do nejvyšší jednoduchosti a pak se to vyrábí. Ale jsou s tím problémy. Když je věc složitá, tak se v ní schová spoustu výrobních nedokonalostí. Když je jednoduchá, tak jsou vyšší náklady na výrobu.
Proč Apple?
Takhle já si představuji design.
Když jste si zařizoval byt, nakupoval jste třeba v IKEA?
My máme strašně jednoduchý byt, funkčně nastavený. Možná nějaké hrnky nebo příbory jsme v IKEA koupili. Ale jinak ne. Nemám rád věci, které jsou vyráběné, aby vydržely málo. S čím se nesmiřuji, že zařídí pokojíček takovým tím primitivním způsobem. Je to, jako když chlapovi vystavíte nahou ženskou do výlohy a on si řekne: "Jé, to je pecka" a už si to pamatuje. Lidé pak nemají invenci a jsou rádi, že nemusejí přemýšlet.
Není lepší mít možnost skříň po čtyřech letech vyhodit?
Víte, kolik nákupy v IKEA vychrlíte odpadu? Všichni ti, co znám a nakupují v IKEA, se tváří jako hrozní ekologové. Kdyby byli, tak by ale nechodili do IKEA. Nechodili by tam jíst masové kuličky a nekupovali ty kraviny z papundeklu.
Sám tam chodíte?
Jasně, už i z pracovního hlediska. Ale je to tam pořád stejné. Narvané lidmi, co to považují za nedělní zábavu. A myslí si, že je to design. Dají k tomu fotku někoho, koho nikdo nezná. K čemu to je? Na co ale ještě čeští výrobci nepřišli, je uvádět jména designérů. Je ohromné množství okopírované produkce a nikdo už neví, co kdo vymyslel. Proto Apple všude píše "designed by". To kdyby dělali čeští výrobci, prodali by daleko víc.
Jak jsou na tom Češi s designem?
Blbě. Největší průšvih byl, že tu byli komunisti. Čtyřicet let. Ti zničili obyvatelstvu vkus, ale co nechali a co jim šlo, byla sériová produkce věcí typu tramvaj, letadlo. Takové ty hromadné věci. A v docela dobré kvalitě. Pak ale řekli lidem: Tady jsou dvě kuchyně, jedna je levná, druhá drahá, kupujte si. Tady jsou dvě auta, levné a drahé. A už se stály fronty na pořadníky. Lidem to začalo vyhovovat a přenesli to i na naší generaci. Vyhovuje to, nemuset se rozhodovat. Už je to tak rozehrané, že lidé nepřemýšlí, že by si za milion mohli koupit ojeté ferrari. Už to máte předurčené a zažité, nenapadlo by vás jezdit ve ferrari po vesnici. Já jsem se vypracoval z nuly, byl jsem neuvěřitelná socka. Když jsem si kupoval první auta, tak i lidi, co mě znali, říkali: "No jo, zbohatlík." Ale zbohatlík je někdo, kdo to zdědí nebo vyhraje. Já si to vydřel. Roky dřu, abych si koupil něco hezkého, a lidi to jen závidí. A na všech autech, co jsem měl, mi někdo poškrábal dveře. Lidé si ale neuvědomují tu zodpovědnost. V designu, když děláte botu, tak můžete platit za problémy, které způsobíte. Seknete se o půl centimetru a vyrobí se špatná forma za deset milionů. Letíte.
Stalo se vám něco podobného?
Byl jsem asi dvakrát velmi blízko průšvihu. Vždycky se ale prokázalo, že to nebylo na mé straně.
