Do práce se chodí bavit on i jeho 150 zaměstnanců. Ti ostatně do kanceláře nemusí chodit vůbec, když se jim nechce. Sami si určují, zda budou pracovat z domova, nebo kdy si odjedou na dovolenou, dokonce i jaký si zaslouží plat. A k tomu jen tak mimochodem generují obrat ve výši kolem 150 milionů korun. "Razíme koncept svobody v práci," říká Martin Černohorský (38), umožňovač (alias ředitel) firmy Etnetera, která se už od roku 2009 pravidelně umísťuje na předních příčkách nejlepších zaměstnavatelů ve studii Best Employer Česká republika.
Nemáte rád označení generální ředitel, říkáte si místo toho "umožňovač" - proč?
Já nemám rád tohle korporátní škatulkování. Ředitel je ten, kdo všechno řídí, kdežto my chceme budovat firmu zezdola. Moje role je v tom, že lidem umožňuju najít si svůj píseček, něco, v čem jsou dobří a v čem přinášejí užitek svému týmu a potažmo celé firmě. Takže jsem umožňovač.
Hlásíte se ke konceptu Svobody v práci - co to všechno obnáší?
My chceme v práci žít, cítit se tu svobodně, nejenom vydělávat peníze. Nechceme oddělovat práci a soukromí. Když vytvoříte prostředí, ve kterém přestanete lidem říkat v kolik a jestli mají chodit do práce a umožníte jim dělat to, co je opravdu baví, v čem jsou dobří a zároveň čím přinášejí prospěch celku, tak lidé začnou vzkvétat a začne se dít spousta věcí. Znamená to na jednu stranu odstranit všechna nařízení, směrnice atd., které lidem kladou překážky. Musíte se ale připravit na to, že lidé budou dělat chyby a musíte je nechat ty chyby dělat.
To zní skoro jako nějaký sociální experiment...
Možná jsme taková tykadla, určitý druh sociálního experimentu, ale samozřejmě, že racionálně firma musí vydělávat peníze. Svoboda s sebou nese větší nároky na angažovanost a především odpovědnost každého jednotlivce. My věříme, že když lidi nesvážeme pravidly, tak budou zodpovědnější a budou pak i lépe chápat opatření, která firma musí učinit, aby přežila. Když jsme zaváděli různá protikrizová a prorůstová opatření, tak lidé na to zareagovali vlastními nápady a projekty, které nás posunuly dopředu dynamikou, která by tu jinak nebyla. Spousta firem má obrovský problém s inovacemi, zapomněly, že inovace vzniká ve fantazii, a ta se utváří, když je člověk v pohodě a má možnost si vybírat. Cukr a bič nedává prostor fantazii.
Takové pracovní vztahy ale musí být založené na mimořádné důvěře. Ještě jste si nespálili prsty?
Každý člověk má svoji sadu talentů, jde jen o to je objevit a uplatnit. Pokud lidem vnucujeme svoji vůli a hierarchii, tak jako lídři selháváme a talent v nich zabíjíme. U nás si každý může pracovat na projektu, který si vymyslí, pokud o něm dokáže přesvědčit ostatní v týmu. Na důvěře se dobře pracuje, je to výhodné pro obě strany. Samozřejmě, že ne vždycky všichni to břemeno unesou, ale nemá přece smysl kvůli tomu penalizovat ostatní. Důvěra šetří peníze. Proč platit projektové manažery, kteří pouze hlídají lidi. Proč platit právníky a nákupčí, kteří se jenom handrkují o cenách. My nepěstujeme vztahy dodavatel - zákazník, ale vzájemnou spolupráci, která se vyplácí oběma stranám. Ostatně korporátní manažery nám sem vodí na exkurze jako do ZOO a spousta našich klientů si nás vybírá právě proto, že jim je sympatické, jak to tu vedeme.
O čem všem mohou vaši zaměstnanci svobodně rozhodovat?
My jsme lidem v podstatě svobodu v práci vnutili asi před rokem a půl, předtím to fungovalo spíše jako rodinná firma. U nás může každý dělat z domova, jak se mu zlíbí, ale většinou chodí raději do firmy. Dovolenou si lidé vybírají podle toho, jak ji potřebují. Pokud tu někdo strávil večery přesčasy a pak si potřebuje odrazit u moře, tak neřeším, zda a kolik mu zbývá dnů oficiální dovolené. Dovolená stejně bude brzy přežitkem, musíme poměřovat přínos lidí firmě s jejich potřebami, o tom to je. Když jsme řešili stěhování do nových prostor, nechali jsme lidi hlasovat a debatovat, až se sami dobrali k rozhodnutí, nijak jsme jim do toho nezasahovali.
Mohou si vaši zaměstnanci sami určovat i výši svých platů?
Odtajnili jsme platy vedení a postupně se otevírají platy i v rámci jednotlivých týmů. Je to velmi citlivá záležitost, ale zároveň důležitá. Lidé potřebují znát svoji hodnotu. Loni si zaměstnanci sami mezi sebe rozdělili čtvrtinu zisku v řádu milionů. Nebylo to ale paradoxně o penězích, nýbrž o tom, aby si každý obhájil svůj přínos týmu a tým přínos firmě. Každý přitom řekl, co si myslí, že si zaslouží, co udělal navíc v poměru k ostatním. To, co si sami určili, se kupodivu jen minimálně lišilo od reality i objemu rozdělovaných peněz.
Nikdy se vám ta svoboda nezvrhla v anarchii?
Ne každý tu svobodu chce a unese, někteří lidé jsou šťastnější, když mají klid, když za ně někdo rozhodne a oni pak mohou nadávat. Rozhodovat sám za sebe je hrozně těžké. Dostali jsme se teď do bodu, kdy sami přemítáme jak dál. Po nějaké době totiž zjistíte, že firmou začnou hýbat emoce nad některými rozhodnutími jenom proto, že lidem umožníte, či dokonce je ponoukáte k tomu, aby se svobodně vyjadřovali k záležitostem, které jsou jinde tabu. Emoce neumíme kočírovat, to nás ještě čeká. Je spousta úspěšných firem, které se řídí principy svobody v práci, ale my teď narážíme na nějaké mantinely, které jsme nepředvídali a není se příliš kde inspirovat. Jsme zkrátka na cestě, která není jasně narýsována a kde se rozhodujete často spíše podle citu a hlavní myšlenky než podle zkušenosti. Ale nepolevujeme v přesvědčení, že ta cesta je správná.
O nových přístupek k práci i organizaci pracovišť a moderních futuristických kancelářích více v časopise TÝDEN, který vyšel v pondělí 4. listopadu.
