Úspěšná česká návrhářka Beata Rajská si uvědomuje, že móda není všechno. Přesto hraje v našem životě důležitou roli a v klíčových momentech nás může buď posunout dopředu, nebo úplně "pohřbít".
Co pro vás znamená móda?
Celý život si uvědomuji, že pro mě je móda nádherná záležitost - historie módy, design, životní styl, kulty módy a tak dále. Už tatínek mně říkal, že módou "pozici" nezískám. Sama si uvědomuji, že móda je přece jen nadstavba, že je často povrchní a benevolentní, ale na druhé straně je tak důležitá v podprahovém neverbálním vnímání. Asi bych se teď jako filozofka opravila, že ne móda, ale styl. V každém případě je to "věc", která může člověka posunout, nebo "pohřbít".
Je pro vás obtížnější navrhovat na plnoštíhlé ženy?
Když zkouším nebo přijímám člověka, tak se ho snažím vnímat i s jeho tělem. Nesnažím se mu nic vnutit. Musím se do něho pomalu vžít a prodiskutovat, jak co myslím. Mé modely jsou velmi často klasické, ale to neznamená, že jsou usedlé. Když jsem začala tvořit, vždy jsem uvažovala o tom, která dáma si může modely s takovým obrovským podílem ruční práce dovolit. Asi to nebude holka po škole. Takže jsem to věkově posouvala na těch 25 až 30 let. Dnes už ale vím, že u mých šatů nezáleží na penězích, ale na touze. Takže ta věková hranice už neplatí.
Navrhujete model pro ženu v konkrétním věku?
Při navrhování si celou dobu představuji v těch šatech vždy ženu mladou, zralou, středního věku, ale i starší. Neříkám, že se všechny modely hodí pro všechny. Model, který nějakým detailem působí na mladé kočce hezky a sexy, může dámě v mém věku přidávat roky.
Je těžší oblékat ženu v letech než mladou modelku?
Nezáleží jen na věku. Dáma, která má za sebou nějaké zkušenosti, už většinou ví, jak chce vypadat. Na jedné straně je důležité, jak se vidí ona. A na druhé straně to, k jaké změně musíme dojít, co potřebuje, jaké má povolání a další okolnosti. Pak jsou samozřejmě věci dané přírodou, které neovlivníte. Postava se s věkem mění - a teď nemluvím o padesátnicích, protože ty vypadají úžasně, ale mluvím o starších dámách, které se mi dostávají do ruky. Se změnou práce hormonů samozřejmě dochází k tomu, že se usazuje tuk i na místech jako bříško, zadeček, prsa a vznikne vám úplně jiná postava. A to je pak umění obléct, protože musíte pracovat se vším, co na těle je.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Mám dlouholetou zákaznici, která má velmi štíhlé nohy. Ale potom má všechno to, co ji dělá silnou. Samozřejmě když chodí v civilu, ví naprosto přesně, co jí sluší. Může si obléct různé košile a sáčko a vypadá to výborně. Ale když má jít na ples, nejraději by si vzala kalhoty a top nebo halenku. Což jí občas na menší společenské záležitosti dovolím. Ale pak je příležitost, kde musí jít vysloveně v šatech - a tady musíte zabojovat. Bojujeme s každým centimetrem, s plochou, s materiálem i odstínem pleti. Kvůli každé zákaznici si nemohu dát utkat určitý odstín. V tomhle je to náročné. Mám klientku, která má jen jednu jedinou barvu, a to je černá. Ale nechce ji nosit stále. Sluší jí i hnědá. Ale ta vás taky může pěkně ztřískat. Najít správný odstín barvy je základ. Celkově ale musíte vychytat věci, které si člověk normálně ani nedokáže představit.