Módu komunistického Polska připomíná výstava

Iwona Koczwanská si vzpomíná, jak barvila pásy fáčoviny a šila z nich nabíranou sukni, aby držela krok s módou v čase chronického nedostatku konfekce v době komunismu v Polsku.

"Byla to velká výzva. Museli jsme prokazovat velkou vynalézavost, abychom se mohli oblékat podle módy," říká bývalá hoteliérka, elegantní dáma, která na dotaz ohledně věku reaguje smíchem.

"Museli jsme být kreativní. Vzpomínám si, jak jsem si ušila pěkné letní šaty z přikrývky," svěřuje se při procházce výstavou nazvanou FASHIONable in Communist Poland v krakovském Národním muzeu.

Iwona s kloboučkem s leopardím vzorem a v béžovém pulovru s nostalgií pohlíží na modely ze starých módních časopisů, které jsou promítány na stěně galerie.

"Podívejte se, jak jsou jednotvárné! Tak to opravdu bylo. Většina žen vypadala stejně. Všechny měly oblečení do hněda, občas námořnickou modř, a hlavně všechno bylo šedé a šedé...," poznamenává.

Ty ženy, které chtěly být v letech 1944 až 1989 chic, musely být v době komunistického režimu a jeho plánovitého hospodářství vynalézavé a kreativní. Výtvory z tohoto období lze zhlédnout do konce dubna v Krakově a pak až do konce srpna v Národním muzeu ve Vratislavi.

Těsně po válce, kdy byla ekonomika v troskách a nedostatek panoval ve všech sférách, nastalo období recyklace. Svědčí o tom vesta ušitá z padákového hedvábí, šaty přešité z amerického županu či halenka z hedvábné mapy, kterou u sebe měli vojenští piloti pro případ, že budou sestřeleni na nepřátelském území.

V roce 1947, kdy Christian Dior přišel s New Look a širokými nabíranými sukněmi, se situace v Polsku zhoršovala.

"Období stalinismu přineslo represe, byla cenzura a jakýkoli projev sympatie k Západu byl zakázán," vzpomíná jedna z kurátorek výstavy Joanna Regina Kowalská.

Režim oslavoval dělníky a rolníky. Oblečení pro všední den muselo být pohodlné a praktické, bylo vyloučeno pokoušet se vybočit z řady. Diorův New Look přesto do polské módy pronikl, ale jen slabě. Nebyl materiál vhodný k tomu, aby sukně nebo halenka mohly mít žádoucí tvary.

Touha po západní eleganci zažila slavné období s tím, jak se v polovině 60. let objevilo polyamidové vlákno v Polsku nazývané ortalion.

"Všichni chtěli mít italský plášť z tohoto materiálu, který zdůrazňoval siluetu. Po západním originálu lidé tak toužili, že vznikly specializované skupiny, které v restauracích směňovaly originály za podomácku vyrobené pláště," vzpomíná další kurátorka výstavy Malgorzata Mozdzynská-Nawotková.

V 80. letech zely obchody doslova prázdnotou kvůli těžké sociální krizi. Džíny se prodávaly za vysoké částky rovnající se někdy i měsíční mzdě. Poláci znovu začali improvizovat. Obarvovali například dětské plenky a vyráběli z nich pestrobarevné sukně.
V té době byl styl v oblékání jakýmsi únikem, ale rovněž symbolem sociálního postavení v Polsku. Dnes to je automobil nebo dům, kde člověk žije.

"Brzy dospějeme k situaci, jaká je ve Spojených státech, kde jsou na 5. Avenue obchody pro milionáře s vytahanými tričky, s děravými džínami a rozedranými teniskami," uvádí univerzitní profesor Kazimierz Bujak.