Nový fenomén
Ruské zlatokopky už nefrčí, ke štěstí "stačí" obrovský pugét

Sloupkařka Molly Youngová z New York Magazine jednou napsala článek, znějící jako udání na Rusky zobrazované v sociální síti s obrovskými kyticemi. Autorka nepřeháněla. Snad každá ruská dívka se špetkou sebeúcty a stránkou v Instagramu se alespoň jednou nechala vyfotit s pugétem rudých růží o rozměrech přistávací plochy, napsala Gazeta.ru.

Molly přiznala, že nikdy ji nikdo tolik růží nedal. Jasně, závidí. Ale také se ptá, zda ty slečny - na snímcích mají všechny dlouhé vlasy, lehce přihlouplý výraz a pas strádajícího dítěte - mají doma dost místa pro vázy. Odpověď na otázku, co ta spousta květin asi znamená, je tato: "Neviditelný popisek pod každou kyticí hlásá, že síla lásky se rovná x, kde x je počet květin znásobených cenou jedné květiny a vydělený počtem dnů od poslední darované kytice."

Molly vše viděla, ale ne vše pochopila, poznamenává ruský internetový list Gazeta.ru. Vždyť se ani nikdy nepohupovala do taktu písně Milion rudých růží - hitu zpěvačky Ally Pugačovové. Fenomén obřích pugétů musí rozluštit místní. Takové kytice se odkládají do kýblu. Dívky na snímcích se snaží o co nejobyčejnější výraz, ale přes veškerou vůli jim ústa křiví vítězoslavný úsměv.

Prapředci s takovým úsměvem stávali nad tělem mrtvého nepřítele a chystali se sníst nepřítelův mozek. Dívky stojí nad květinovým záhonkem - mozek mladého muže pozřely dříve. Ve tváři mají vepsáno, že dotyčný už ví, čeho jsou hodny.

Tyto růže nejsou částí interiéru, ale součástí ceremonie. Vůbec není důležité, co se s nimi bude dít pak. Nejspíše zůstanou v kýblu. Svou roli splnily během pár okamžiků: při placení, při předání kytice a při vyfocení. Tyto kytice jsou dokonalý symbol ruské genderové otázky.

V síti se před 8. březnem kromě květin objevují úvahy o lásce. Velký rozruch letos nadělaly příspěvky od novinářky Boženy Rynské a moderátorky Xenije Sobčakové o změně nálad: provdat se za oligarchu už není v módě.

Oligarcha bývá vrtkavý a majetnický, jeho chování ve vztahu "boháč a panna" bývá dosti ubohé, slečna se musí přizpůsobovat. Ale časy se mění a už není povinné drhnout zlaté klozety značkovým kartáčkem. Je přípustné zamilovat se i levněji, leč "se zachováním vlastní individuality". Prý se život oligarchů a zámožných lidí živících se poctivě liší jen ve čtyřech drobnostech: jachty, soukromé letouny, diamanty a Picassovy obrazy. Vše ostatní je podle Sobčakové vlastně stejné a dosažitelné. Bezva.

Přeci jen Xenija celých 15 let bez ustání pracovala na tom, aby se pro ruské slečny stala symbolem životního úspěchu, od rvaček na dámských záchodcích až po knihu návodů, jak uspět jako zlatokopka.

I to způsobilo, že dívky z různých končin veliké země, různého původu a s různou životní dráhou vidí úspěch v tom, že se provdají. Nehledají "svého" muže, ale úspěšného muže. Nechtějí "svou" kytici, ale kytici, která dá všem najevo, jakého postavení dosáhla. Nová v tom není ani kapka. Úspěšný sňatek je normální životní plán mladých žen odpradávna.

Svět se ale změnil. Nikoliv za poslední rok, mění se už 70 let, o kolik jsme se zpozdili a pak se vrátili k archaickému modelu úspěšného sňatku, kterým žena přenáší na muže odpovědnost za svůj život a životní úspěch. A krutě jej trestá, pokud se život neřídí podle tohoto kontraktu.

Rodinné uspořádání kopíruje typ státního zřízení. V Rusku muži a ženy svádějí boj o moc. Vyrostla generace mužů, která je s to hledět na ženu jen jako na soupeře. Někdy se zdá, že přehnanou homofobii mladých Rusů lze vysvětlit snad tím, že si ani nedokážou představit spát s přítelem. Spát lze jen s nepřítelem.

Státní politika se snaží vrátit lidu tradiční manželství. Ale posledních 20 let je jen zmítáním mezi mužskými obavami a ženskými očekáváními. "Dívka se stovkou růží v náručí je součástí rituálu svádění," usoudila Molly Youngová. Správnější by bylo napsat "je součástí sebeklamu".