Czech Grand Design
U skleničky myslete na ženy nebo auta, říká Rony Plesl
09.03.2012 15:00 Původní zpráva
Národní ceny za design budou už v sobotu znát své vítěze. V kategorii Designér roku je za lustr Uovo a nápojový set Poppy Head nominován také za lustr Uovo a nápojový set Poppy Head nominován také Rony Plesl (1965), jenž se ale spíše než za designéra považuje za sochaře. A ze své tvorby nemá doma nic.
Co charakterizuje dnešní design?
Emoce. Doba je rychlá. Design už není o tvarech, barvách... Jediné, co lidi zaujme, jsou výrazné osobnostní přístupy. To souvisí s originalitou designéra. Dneska bych nechtěl být v týmu, který tvoří trend, chtěl bych vytvářet věci inspirované vlastními prožitky. To je jedna z mála šancí, jak být originální.
Z čeho tvoříte?
Z devadesáti procent dělám sklo. S postupem času ale přicházejí zakázky, které se netýkají jen skla. Takže jsem dělal koncept výstavy Cartier na Pražském hradě, což byla vlastně architektonická záležitost, a dostal jsem se ke světlům, která nejsou vždy jen skleněná.
Co nejčastěji tvoříte?
Lidé, kteří se zajímají o design, mě znají jako designéra, ale já se cítím spíše jako sochař. Po vysoké škole jsem dělal jen volnou tvorbu a k designu jsem se dostal náhodou. Dnes se vracím k volné tvorbě a dělám objekty, které nemají praktický účel. Zakládám si na tom, aby každá sklenička byla jako malá plastika. I lustr. Aby i věci, které jsou užitné, vlastně působily jako objekty.
Děláte ještě své originální sklenice?
Má práce je rozdělena na dvě části. Buď dělám kolekci, kterou prodávám pod svým jménem, nebo pracuji pro různé firmy. Čtyři roky jsem pracoval pro jednu italskou společnost, už osm let pracuji pro německý koncern Sahm, pro Moser, Lasvit nebo turecký koncern Pasabahce. Teď mám i hodně zakázek do soukromých rezidencí. Klienti chtějí lustr, vázy, toho v posledních letech hodně přibylo.
Co vás baví víc?
Mám nešťastnou povahu, mě baví úplně všechno. Baví mě dělat i skleničky pro gastronomii, které se vyrábějí v milionech kusů, i třeba cenu pro Nadaci Terezy Maxové.
S čím jste nominován na Ceny Czech Grand Design?
Je to lustr Uovo, což je metr sedmdesát vysoký objekt složený z asi sto třiceti vystříbřovaných skleněných vejcí, která jsou na něj navěšená a tvoří siluetu jednoho obrovského vejce. Uovo je italsky vejce, po letech práce v Itálii často přebírám tamní názvy. Vznikla varianta stříbrná a teď i modifikace v menších rozměrech, která má kouřově černou barvu. Lasvit je neskutečná společnost, která se během pěti let stala jedním z lídrů moderního osvětlení na světě u velkých hotelů a rezidencí. Spolupráce s nimi je pro mě přínosná. Nominace na designéra roku patří z velké části právě Lasvitu. Druhá část je soubor Poppy Head pro Moser. Což je pro mě také velká radost. Moje věci nejsou úplně trendové, mám rád historizující styl, ve kterém je hodně z klasického kvalitního řemesla, a v tom je Moser mistr. Snažím se, aby skleničky, které dělám, měly punc tradiční české historie.
V kolika kusech jste vyrobil Uovo?
Zatím jsou to prototypy, ale firma Lasvit dělá z velké části projekty do architektury. To znamená, že záleží na klientech, jakou velikost a pro jaký účel jsou vybrány. Zatím jsou asi tři prototypy, ale docela je o ně zájem. I mně to udělalo v cizině dobré jméno. A to není jednoduché.
Na kolik lustr vyjde?
To byste se musela zeptat Lasvitu. Je to, myslím, nad sto tisíc, asi kolem sto padesáti, sto sedmdesáti, nevím.
Mají Češi o originální designová světla větší zájem?
Je to otázka určité vrstvy lidí. Vnímám to i na svých cestách. Jak se svět globalizuje, všechno vzniká ve velkém množství a v docela dobré kvalitě. Lidé, kteří mají nadhodnotu peněz, hledají něco výjimečného. Ze začátku byli všichni unešení z italského designu, který byl ve všech showroomech. Spousta klientů už ale nechce lampu, která je v každé restauraci, nechtějí skleničku, ze které pijí na rohu v pizzerii. Chtějí skleničku, třeba na slavnostnější účely, na whisky, víno... Takovou, která bude mít hodnotu minimálně toho nápoje. Když si všimnete designových časopisů, ze začátku v nich byly jen sedačky nebo kuchyně. Dneska tam mají chytří klienti obrovské množství originálního designu, umění, obrazů, soch. Lidé si uvědomili, že než dát půl milionu za sedačku, tak je často lepší dát půl milionu za obraz, který bude mít za pár let mnohonásobně vyšší cenu. Sedačka se vyhodí.
Z čeho pijete doma?
Je to ostuda, ale doma nemám ani jednu svou věc. Nepiju ze svých skleniček a nikdy jsem z nich nepil. Ani mě to nenapadne. Jako bych se toho trochu bál. Nemám doma žádnou svoji vázu nebo skleničku. Ale to je spíš úchylka.
Když jste si zařizoval bydlení, záleželo vám na tom, aby bylo designové?
Nekoukal jsem, aby bylo designové, spíš chci, abych k tomu měl vztah. Za ta léta jsem nakoupil dost věcí od lidí, které mám rád - obrazy, grafiky. Mám věci z cest. Spíš to byla otázka vztahu. Mám věci od lidí, kterých si vážím. I na letošních nominacích jsem viděl tak krásné věci, že bych některé chtěl.
Jak jste se dostal k vázám?
Nejsem klasický designér a vázy jsou pro mne objekt. Nepřemýšlím o tom, jak by měl moderní interiér vypadat, jaké vázy by byly trendy. Udělám taková světla a skleničku, jaké já chci, a čekám, jestli to někdo bude chtít. Možná to vypadá sobecky, ale ve finále to slouží oběma stranám. Nemyslím jednoduše na vázu a její účel, snažím se dělat sebe. I svým studentům říkám, když kreslíte skleničku, tak určitě nemyslete na skleničky. Když děláte světlo, tak nemyslete na světla. Myslete na auta, sochy, na ženy, na cokoli, co máte rádi. Nebudete pak tolik ovlivnění tím, co se v tom kterém oboru vytvořilo.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.