O Dušičkách se prolnou světy živých a mrtvých

Lidé ve středu vzpomínají na své blízké, kteří zemřeli, věřící se scházejí na bohoslužbách za zemřelé. Druhý listopadový den totiž připadá na Památku zesnulých, lidově Dušičky. V tyto dny lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých blízkých, věřící se modlí za zesnulé. Zapálením svíčky na hřbitově se symbolicky prolíná svět živých se světem mrtvých.

Dušičky jsou vzpomínkou na zemřelé, kteří podle katolického pojetí nejsou ještě dokonale připraveni ke vstupu do nebe a jsou ve fázi takzvaného očišťování, které tato církev nazývá očistcem. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Veřejné slavení vzpomínky na všechny zemřelé zavedl benediktinský opat Odilo z francouzského kláštera Cluny po roce 998. Od čtrnáctého století zdomácnělo i v Římě.

Zvyk slavit v ten den tři mše za zemřelé potvrdil v osmnáctém století papež Benedikt XIV. Od roku 1915 to bylo rozšířeno na celou katolickou církev. Dušičkám předchází první listopadový den svátek Všech svatých, který je podle katolického pojetí společnou slavností lidí, kteří již vstoupili do nebe a jsou spojeni s Kristem, jenž svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe otevřel. Slavnost Všech svatých a Památka zesnulých uzavírají církevní rok. Na přelomu listopadu a prosince advent otevírá pro křesťany nový liturgický rok.