Chodník před bruselskou burzou se stal barevným plátnem podpory i odporu po úterních teroristických útocích na letišti a v metru v Bruselu. Své vzkazy sem křídou píší a kreslí všichni, kdo chtějí jakýmkoli způsobem vyjádřit svou solidaritu. K vidění je tu francouzština, vlámština, angličtina - i arabština či azbuka.
V úterý večer se na bruselském Burzovním náměstí shromáždilo několik tisíc lidí, aby přidali další vzkazy a zapálili svíčky. Jedna skupinka začala zpívat Hymne a l'amour, oslavu lásky od Edith Piaf, a vzápětí belgickou hymnu v obou národních jazycích, vlámštině i francouzštině.
Mnoho nápisů se nese v pozitivním duchu - "šiřte lásku", "žít a nechat žít" či "láska je moje náboženství". Další jsou političtější: "Zastavte tu válku v Sýrii." A mezi nimi mrazivá realita - jako malý nápis, hlásající prostě: "Mám strach."
Lidé, kteří se na náměstí sešli, se podle agentury AP smáli a žertovali, ovšem se silným spodním proudem smutku. Sedmadvacetiletý Pepijn Kennis měl slzy v očích, když s přítelkyní kreslili před burzou slova "Hart Bove Haat" (srdce je nad nenávist) růžovou a žlutou křídou.
Zpravodaji agentury AP se Kennis svěřil, jak mu vadí pohled na ozbrojené vojáky, kteří jsou nyní v Bruselu všudypřítomní. "Ve chvíli, kdy do ulic pošlete vojáky, oni vyhráli," prohlásil v narážce na teroristy.
Uprostřed náměstí vznikl improvizovaný pomníček z vlajek, svíček, balonků, květin a - protože tohle je Belgie - také pivních lahví. Karien Fouwelsová jemně peskovala dceru, se kterou přišla zapálit svíčku. "Je důležité, abychom tu byly," vysvětlovala třináctileté dívce, která si stěžovala, že kolem nejsou žádné děti.
"Náš celý život je spojen s tímhle městem," odpověděla rodačka z Bruselu na otázku, proč na náměstí přišly. "Nemůžeme přestat žít jen kvůli nějakým příšerným idiotům hnaným ideologií. Proto taky nosíme vojákům kávu. Proto nosíme květiny na vigilie. Znovu a znovu," dodala.
"Tohle se musí stát lekcí pro mou dceru. Musí se naučit nikdy se nenechat vyděsit."
