Představte si, že byste veškerý čas života trávili jen ve svém pokoji. Nikdy byste nechodili ven - ani do školy, ani do práce, ani o víkendech za zábavou. Váš život by se v podstatě soustřeďoval jen na osamělé činnosti uvnitř, jako je čtení, sledování televize či surfování po internetu. Jak dlouho byste podobný způsob života zvládli, než by vás dohnal k šílenství?
Jak napsal zpravodajský server News.com.au, pro mnoho lidí v Japonsku zní odpověď na výše položenou otázku: donekonečna. A jde o velký společenský problém, který se postupně mění v ekonomické břemeno.
Podle průzkumu, který tento týden zveřejnila japonská vláda, žije aktuálně v naprostém odloučení od světa 541 tisíc lidí ve věkové kategorii 15 až 39 let. Skutečný počet je nejspíš ještě vyšší, právě kvůli izolovanému životnímu stylu těchto lidí, kteří odmítají jakýkoli společenský kontakt a uzavírají se doma - někdy i nepřetržitě na dlouhé roky.
Jde o fenomén zvaný hikikomori a během posledních dvou desetiletí se z něj stal jeden z největších sociálních problémů země. Nyní z něj vzniká generace, o níž se hovoří jako o japonských "chybějících mladých lidech", anebo "chybějícím milionu".
Ministerstvo zdravotnictví, práce a sociálních věcí definuje termín hikikomori jako fenomén týkající se lidí, kteří zůstanou doma déle než šest měsíců. Stejným termínem (hikikomori) se označují i lidé, kteří tímto problémem trpí. Tito jedinci nechodí do školy ani do práce, nejsou v kontaktu s jinými lidmi a jen velmi zřídka - pokud vůbec někdy - vycházejí mimo zdi svých domů.
Japonský psycholog Tamaki Saitó to popsal jako stav "člověka mučeného ve vlastní hlavě". Podle jeho slov hikikomori chtějí vyjít do okolního světa, chtějí si najít přátele nebo milence či milenku, ale nemohou. Okolím jsou často vnímáni jako apatičtí, znudění či nihilističtí, neschopní či neochotní vyjádřit své pocity či zájmy.
Podle vědeckých studií je typický hikikomori zhruba dvacetiletý muž či žena z rodiny s dobrým společensko-ekonomickým zázemím. Na prvního syna či jediného potomka se v těchto rodinách klade velká společenská zodpovědnost, obrovský tlak, aby uspěl v extrémně konkurenčním vzdělávacím prostředí. A s tím se může pojit snížená schopnost vyrovnat se s "hanbou" špatných akademických výsledků či neúspěchu.
Podle odborníků je Japonsko pro tento problém živnou půdou kvůli obrovskému sociálnímu tlaku. Historicky je Japonsko demokracií, kde je společnost prezentována jako soudržná a chránící všechny obyvatele. A to je postaveno na dvou hlavních kritériích - zapadnout a jít s hlavním proudem, což je nadřazené vyjádření vlastní individuality. Jinými slovy v Japonsku vládne silný tlak podřídit se společenským normám.
Jde o stejný společenský tlak, který je často spojován s japonským nechvalně proslulým vysokým počtem sebevražd. Podle vládní studie ovšem je počet sebevražd v komunitě hikikomori relativně nízký.
Klíčovou součástí fenoménu hikikomori - a v mnoha případech jeho spouštěčem - je šikana ve škole. Ta je obvykle v podobě psychologického zastrašování ze strany spolužáků či kamarádů vůči slabším, či nějak se odlišujícím jedincům a může sahat od nelichotivých přezdívek přes pošklebování až k extrémním formám společenské izolace.
Ve snaze pomoci zmírnit tento problém už některé japonské vzdělávací instituce nabízejí digitální vzdělání probíhající díky kombinaci počítačů a virtuálních helem výhradně online. Tím se mohou studenti vyhnout nejen potenciálně stresujícímu školnímu prostředí, ale zároveň ušetřit čas strávený dojížděním do školy a věnovat ho svým zájmům či zálibám.
Jenom čas ovšem ukáže, zda virtuální výuka může fenomén hikikomori zmírnit - anebo ho naopak ještě zhorší.
