"Plnohodnotný" sport
Padl světový rekord v pomalém kouření doutníku

Tři hodiny a 26 sekund. Tak dlouho nezhasl doutník světovému rekordmanovi pomalého kouření. Tento kuriózní koníček má kořeny v Chorvatsku, v současnosti už ale má fanoušky po celé Evropě i ve Spojených státech. Rekord Poláka Tomasze Żołandkiewicze hodnotí tito lidé se stejným obdivem jako jiní vnímají kterýkoli přelomový výkon třeba v atletice.

Cílem je prostě a jednoduše udržet "plamen" doutníku co nejdéle při životě. Vyžaduje to cvik a kreativitu a každý vyznavač netradiční záliby má vlastní recept na úspěch. "Musíte potahovat opatrně - tak silně, aby jen tak tak zůstal horký," říká Američan Bill Hroncich. Jeho osobní rekord je 97 minut.

Člověk, který stál u zrodu kuřáckých soutěží, považuje pomalé kouření za plnohodnotný sport. Když si Chorvat Marko Bilić asi před deseti lety v baru s kamarádem chtěl dát doutník a docházely mu sirky, dali si oba muži soutěž, kdo vydrží bez potřeby opětovného zapálení nejdéle. Bilić vlastní ve Splitu obchod s doutníky a stal se vůdčí osobností místní komunity pomalých kuřáků. Pro svůj sport postupně sestavil pravidla a jeho turnaje se nyní účastní přes 100 soutěžících z více než 25 různých zemí.

Soutěžní doutníky musí být dlouhé pět palců (12,7 centimetrů) a každý soutěžící dostane minutu na to, aby si jej zastřihl podle vlastního uvážení. Další minuta slouží k zapálení, na což mají účastníci dvě sirky. V prvních čtyřiceti minutách klání se nesmí odklepávat popel, v prvních pěti minutách se navíc nesmí mluvit, "aby měla událost patřičnou úroveň".

Polákovi Żołandkiewiczovi se minulý rok za těchto okolností podařilo doutník udržet rozžhavený přes tři hodiny. Pro ostatní pomalé kuřáky to byl asi takový výkon, jakým by pro fanouška sportu bylo překonání devíti metrů ve skoku dalekém. "Před pár lety jsme si mysleli, že tři hodiny jsou nepředstavitelné," řekl Darren Cioffi, jehož osobní rekord za magickou hranicí zaostává o deset minut.