Ve sklářské huti v Květné, části obce Strání na Uherskohradišťsku, pracuje Silvester Podolan už od vyučení, tedy více než dvacet let. K tradičnímu řemeslu se dostal díky náboru, který sklárny před lety pořádaly v jeho rodné obci Moravské Lieskové kousek za hranicemi.
"Když jsem poprvé uviděl práci sklářů u pecí, učarovala mi a jednoduše jsem měl pocit, že to chci dělat celý život. Zatím se mi to daří," řekl jednačtyřicetiletý muž při dni otevřených dveří, který sklárny pořádaly.
Než si ve sklárnách začal vydělávat, musel Podolan absolvovat speciální učební obor, při němž hltal veškeré informace o výrobě skla. Zároveň chodil do skláren na praxi. Sklářství se podle něj nedá naučit za měsíc ani za dva. "Stále se objevují nové výzvy a člověk se učí celý život. Když máme volnou chvilku, zkoušíme si vyrobit nový výrobek, například děláme zvířátka, růžičky. Nadchlo mě to, není to jen o té rutinní výrobě," uvedl sklář.
Jednotlivé práce na sebe ve sklářské huti navazují. Méně zkušení skláři nabírají na píšťalu takzvaný kerblík, malou kuličku skla, na kterou se poté nabaluje další hmota. "Bez kuličky sklenička nejde vyrobit. Pak je tu další pomahač a mistr, který dodělává nožičku nebo ouško na džbánek. Každý začíná od té základní kuličky a pak se zdokonaluje. Já většinou foukám," řekl Podolan. Kvůli nedostatku zájemců o práci skláře se však podle něj pracovníci v poslední době učí všechno.
Za osmihodinovou směnu je Podolan schopen vyfouknout 300 až 400 skleniček. Pakliže jde ale o výrazně náročnější výrobky, zvládne jich prý kolem stovky. "Vždy záleží na požadavcích zákazníka. Když jsem začínal, tak se hodně dělalo sklo, které se brousilo. Ve stěně muselo být hodně skla. Teď je hodně žádaný sortiment tenkého lehkého skla. Dokonce si zákazníci jednotlivé skleničky váží a mají toleranci buď v síle stěny skla, nebo ve váze," řekl sklář.
V huti s ním pracuje více než dvacet kolegů, kteří u otevřených pecí musejí snášet vysoké teploty. "Každá práce má své pro a proti. Pamatuji si časy, když bývalo opravdu teplo a byly tady postavené čtyři pece. Teď jedeme na jednu pec a dvě malé pícky. To horko tady v hale není takové, jak bývalo kdysi. Míval jsem problémy, bývalo mi špatně, odpadával jsem pravidelně. Teď už to není tak hrozné," uvedl Podolan.
Sklářství se věnuje jako první v rodině. U jeho spolupracovníků je tomu ale často jinak. Mezi místními se totiž tradiční řemeslo mnohdy dědí z generace na generaci. Aktuálně mají sklárny 161 zaměstnanců. Výrobou ručního skla, kterou jsou pověstné, se zabývají už 224 let. Jde tedy o nejdéle fungující sklárny v České republice. Od roku 2013 jsou součástí společnosti Crystalite Bohemia.
