Oslava života
Přemohli smrt, proto si lehají do rakve a nechávají se "pohřbít"

Uvnitř kostela v malé galicijské vesnici Santa Marta de Ribarteme si Pilar Domínguezová Muñozová upravila šaty, nasadila sluneční brýle a uložila se do rakve. Její dcera Uxía úzkostlivě pozorovala nosiče, jak rakev s matkou zvedají na ramena. Paní Domínguezová Muñozová ale vypadala klidně, když ji za zvuků kapely nesli ulicemi. Byla koneckonců živá. Stejně jako její dcera. A právě v tom to je.

Paní Domínguezová Muñozová byla mezi devíti lidmi, kteří se účastnili ojedinělého pohřebního svátku, jenž se každoročně 29. července koná ve zmíněné vesnici o několika stech obyvatelích v severozápadním Španělsku. Ačkoli se to může zdát morbidní, festival je oslavou těch, kteří se v uplynulém roce dostali ze spárů smrti. Koná se na svátek svaté Marty, místní nejuctívanější svaté. Jejího bratra Lazara vzkřísil podle Bible Ježíš.

"Vím, že si někteří lidé myslí, že jsme blázni. Řekla mi to dokonce i moje matka, když jsem se před několika lety rozhodla zúčastnit," cituje americký list The New York Times Karinu Domínguezovou. Ta už měla pohřeb dřív a letos nesla rakev.

Někteří věřící sehrají vlastní smrt, když přežijí vážnou nehodu nebo nemoc. Jiní tak činí proto, aby svaté Martě poděkovali za záchranu blízkých. Paní Domínguezová Muñozová se letos svátku účastnila už druhý rok po sobě, protože chtěla dát najevo vděk za zlepšující se zdravotní stav své dcery. Uxía trpí genetickou kostní poruchou, která se projevuje křehkými kostmi. "Loni jsem byla v rakvi a ona na vozíku, měla zlomené oba kotníky. Dnes díky svaté Martě chodí," uvedla.

Pohřební pochod, jehož tradice sahá až do středověku, je příkladem pohanského i náboženského zápalu v Galicii, kde bují legendy o léčitelských schopnostech místních čarodějek zvaných meigas. Ačkoli festival v této vesnici je neobvyklý, uzdravení - fyzické i duchovní - je smyslem hlavních katolických poutí, například do Lurd ve Francii nebo Fátimy v Portugalsku.

Zástupce místní radnice Xosé Manuel Rodríguez Méndez řekl, že svátek je oslavou "vítězství života nad smrtí". Původ je podle něj nejasný, může ale souviset s chudobou a izolací vesnic v oblasti. "Byla to feudální společnost v podstatě až do dvacátého století. Lidé spoléhali na svou víru a místní léčitele, protože neměli přístup k moderní medicíně," dodal.

Festival přitáhl v uplynulých letech tolik lidí, že se místní úřady chystají požádat o zařazení akce na seznam oficiálních španělských svátků. To by znamenalo i státní příspěvek na turistické aktivity.

Kostel ve vesnici si letos poprvé účtoval poplatek za pronájem rakví, a to sto eur (zhruba 2600 Kč) za kus. Místní kněz Alfonso Besada tak chtěl omezit počet lidí, kteří se akce účastní "jen kvůli folkloru", a ne kvůli víře.

Někteří se ale cítí nesví, když se dívají na živé mrtvé. "Na této pouti mám ráda všechno, ale ty rakve ne. Jsem si jistá, že Bůh po nikom nechce, aby zašel tak daleko," říká penzistka Josefa Díazová Domínguezová. Grafik Bernardo Alonso poznamenal, že procesí jej nadchlo, ale rakve ho děsí. "Všichni žijeme s nějakým svým strachem, ale já si myslím, že ten, kdo si lehne do rakve, musí být úplně zoufalý," říká.

Letos se události mělo účastnit jedenáct lidí. Dvě rakve ale nakonec zůstaly prázdné za kostelem, včetně jedné malé bílé pro dítě. Podle kostelnice Marty Domínguezové se moc často nestává, že se někdo nedostaví. Pokud tomu tak je, příčinou bývá nával paniky v poslední chvíli, případně vážná nemoc.

Když se rakve vrátily do kostela, jejich osazenstvo vyskočilo, protáhlo si zdravé údy a otřelo pot a slzy. Osmatřicetiletý Marcos Rodríguez cítil "obrovskou úlevu", když objímal svého šestiletého syna Nicoláse. Ten vypadal šťastně a zároveň zmateně. Nicolás loni prodělal úspěšnou operaci mozku. "Slíbil jsem svaté Martě, že jí poděkuji, když mého syna zachrání," svěřuje se Rodríguez.