S ruční výrobou šindelů začal Holub kvůli Michalově statku

Relax
20. 3. 2018 07:35
Skanzen v Michalově statku.
Skanzen v Michalově statku.

Od roku 1992 je starostou obce Pohleď na Havlíčkobrodsku, je také jediným správcem tamního skanzenu v Michalově statku a od roku 2017 mu patří titul Mistr tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina. Jindřich Holub vyrábí střešní šindele. Pěkně postaru, jen se sekyrkou, pořízem, šindelářským struhem a na lavici s držákem, které se říká dědek. Označení mistr se brání. Je to přeci řemeslo, které kdysi zvládl skoro každý," řekl Holub.

S ruční výrobou šindelů začal během náročných oprav statku, do kterých se zapojil. I když většinu střech starého stavení, sýpky a stodoly položila odborná firma, sám svou prací pomáhá při jejich údržbě. Výrobu šindelů také ukazuje všem návštěvníků, kteří do Michalova statku během roku zavítají, je jich asi 1500.

Bez čeho se podle něj výroba šindele neobejde, je dobré smrkové, jedlové nebo modřínové dřevo, nelépe z vyšších nadmořských výšek, z nichž je dřevo hustší. Nejprve se nařeže na špalky na délku šindelů, pak se rozštípe na osminy. Pomocí sekery a palice se z každé osminy uštípne několik šindelů silných asi na palec, které se z jedné strany zbaví kůry a z druhé dřeva ve středu kmenu náchylného k hnití. Základní tvar se upravuje pomocí dvouručního pořízu. Užší část se musí sbíhat do špičky tak, aby zapadla do drážky vyhloubené v širší částí šindele. "Při dnešní moderní výrobě se drážka frézuje, tradičně se ale dělala pomocí struhu, vlastně jen zahnutého nože. Kromě nějakého držáku už k výrobě nic víc nepotřebujete. Jen chuť a výdrž," řekl Holub.

Rod Michalů vlastnil statek prokazatelně od roku 1591. V roce 2000 ho koupila obec Pohleď a o čtyři roky později opravený soubor staveb zpřístupnila veřejnosti. Nabízí návštěvníkům návrat do života selského lidu na haberském panství v období po konci třicetileté války až do zrušení poddanství v českých zemí v roce 1848. V květnu 2014 byl statek prohlášen za národní kulturní památku.

Když obec statek kupovala, nebyl v dobrém stavu. Ve 2. polovině 20. století v něm hospodařilo jednotné zemědělské družstvo. Chovalo v něm telata, ve starém špýcharu byl sklad maziv.

Opravy začaly od krovů a střech, na které se ale úplně původní krytina - žitné došky - nevrátila. Betonové tašky nahradil dřevěný šindel. "Trvanlivější (než žitný) šindel si lidé tehdy moc dovolit nemohli, dřeva sice měli hodně, ale cenu neúměrně prodražovaly ručně kované hřebíky," vysvětlil Holub. Dnes by si zase obec nemohla dovolit slaměnou střechu z bezpečnostních důvodů. Protipožární opatření by podle starosty příliš omezovala využívání nemovitosti. Žitné neboli slaměné došky tak pro ilustraci pokrývají jen část střechy kůlny.

Národní kulturní památkou je statek mimo jiné proto, že se dochovala jeho tradiční dispozice. Obytnou trojdílnou část tvoří komora, vstupní chodba zakončená černou kuchyní a světnice, kterou vyhřívala pec, do níž se přikládalo z černé kuchyně. K autenticitě přispívá nejen pec a starý nábytek, ale také hliněná podlaha a malá okna s vitrážemi, velké tabule skel se tehdy ještě nevyráběly. I ti, kteří se do obce Pohleď ještě nevypravili, mohou Michalův statek znát z pohádky Šťastný smolař.

Autor: ČTK Foto: ČTK , pavlíček luboš

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ