Třešťská pobočka Muzea Vysočiny Jihlava připravila výstavu historických kabelek. Jejich majitelkou je Dana Komárková z Želetavy na Třebíčsku. Během života se ji podařilo nashromáždit přes 150 kabelek z přelomu 19. a 20. století. Jde patrně o jednu z největších podobných sbírek v republice. Poprvé ji vystavovala v roce 1998 v Lednici, dnes její kolekci znají po celé republice. Výstava v Třešti bude otevřená od 6. prosince do 2. února příštího roku.
Za sbírkou, jejíž hodnotu majitelka jen orientačně odhaduje na 300 tisíc korun, stála korálková kabelka, kterou našla jako dítě v prádelníku své tety. "Měla jsem ji skoro až jako dětský poklad," zavzpomínala Komárková. Dalším kouskem byl nález z kontejneru v jedné z brněnských ulic, kde studovala. "Tenkrát jsem si řekla, že budu ty kabelky po našich babičkách zachraňovat," řekla.
Dnes má zřejmě jednu z největších sbírek v republice. "Kdysi mě oslovil klub sběratelů kuriozit s tím, že nemají nikoho, kdo by kabelky sbíral," řekla sběratelka. Obdobné kolekce podle ní nejsou běžné ani v českých muzeích.
Sbírku rozšiřovala díky inzerátům nebo nákupům ve starožitnictví. V poslední době ji nejvíc pomáhá aukční portál Aukro.cz. Její kabelky nepocházejí jen z Evropy, ale i z Ameriky. Konkrétního výrobce se ji ale nikdy vypátrat nepodařilo, protože kabelky jsou zcela bez označení. Zejména korálkové podle ní mohly vznikat z polotovarů, kdy se kabelky "pletly" z korálků navlečených na niti. Někdy si je dívky vyráběly při školních ručních pracích.
Sběratelka i restaurátorka
Každý nový kousek pečlivě očistí a mnohé musí restaurovat. Nad některými strávila desítky hodin. "Určitě jsem si nad tím dost zničila oči," řekla sběratelka. Nejnáchylnější jsou korálkové kabelky. Jakmile zteří a přetrhne se nit, může se celý pracně skládaný vzor nenávratně rozsypat.
Dana Komárková se naučila restaurovat i kovové kabelky, které jsou její nejoblíbenější a specializuje se na ně. Řada z nich má konstrukci podobnou drátěným košilím. Někdy nezbývá, než kabelku o řadu kroužků zmenšit, aby měla autentický materiál na opravování jinde. Její kabelky jsou především z alpaky, stříbra či postříbřené mědi.
Mezi výstavami kabelky většinou odpočívají v krabicích. "Jen když mám nějakou novou, tak si ji vystavím a nějakou dobou se z ní těším, pak ji schovám," řekla bývalá pracovnice památkového ústavu, která si už užívá důchodu. O budoucnosti sbírky nechce přemýšlet. "Mám jen syna, nevím, jak se sbírkou naloží, třeba ji prodá a koupí si auto. To je asi otázka pro každého sběratele, co bude nakonec s jeho sbírkou."
