Architekta Kamila Hilberta, od jehož narození uplyne 12. února 150 let, nejvíce proslavily rekonstrukce a dostavby či přestavby církevních objektů. Nejznámějším Hilbertovým dílem je novogotická dostavba katedrály svatého Víta na Pražském hradě, které věnoval 30 let své profesní kariéry. V triforiu katedrály se také nachází Hilbertova busta, pod kterou se například píše, že "při obnově kaple svatého Václava našel hrob jeho a objevil půdorys první rotundy i druhé basiliky svatovítské".
Hilbert se narodil 12. ledna 1869 v Lounech v rodině dlouholetého lounského starosty Petra Pavla Hilberta a malířky Karoliny Hilbert-Reifové. Jeho bratrem byl dramatik a spisovatel Jaroslav Hilbert. Vystudoval vídeňskou Akademii výtvarných umění a po krátkém působení v rodných Lounech odešel do Prahy. V roce 1899, ve svých 30 letech, byl po odchodu Josefa Mockera ustanoven vedoucím stavitelem svatovítské katedrály v Praze, kterou dokončil v roce 1929. Poté byl oceněn čestným doktorátem ČVUT v Praze a jmenován řádným členem České akademie věd a umění.
Kromě svatovítské katedrály se podílel na rekonstrukcích církevních staveb ve více než desítce českých měst. V rodných Lounech například restauroval kostel Matky Boží, v Mělníku kostel svatého Petra a Pavla nebo pražský kostel svatého Martina ve zdi. Jako architekt je podepsán pod štěchovickým kostelem svatého Jana Nepomuckého, jehož stavba byla dokončena v roce 1913 a který byl slavnostně vysvěcen v roce 2015. Podle jeho projektů byly postaveny také školy, několik obytných domů a dalších staveb.
Kamil Hilbert zemřel 25. června 1933 v Praze ve věku 64 let a pohřben je na vyšehradském Slavíně.