Unikát z Hluboké
V betlému s doudlebskými kroji je i houslista Hudeček

Odbornice na současnou i historickou krajku a na výšivku z rybích šupin Ludmila Dominová z Hluboké nad Vltavou deset let pracuje na ručně šitém betlému, v němž mají figurky jihočeské kroje. Betlém s dosud vytvořenými 37 postavičkami včetně šesti muzikantů vystaví 25. prosince v místní kapli u Židovského rybníku, kde měla křest její vnoučata, řekla Dominová. Některé postavy v betlému přitom vychází z jejího života, lidé v něm mohou vidět ale i houslistu Václava Hudečka.

"Je to betlém mých vzpomínek, moje rodina i naše dcera," řekla devětašedesátiletá autorka.

Betlém vytváří z waldorfských panenek, které měří 12 centimetrů. Jako první vznikly figurky samotné Dominové, její kamarádky, babičky a dědečka. Potom autorka přidala svatou rodinu - panenka Marie má paličkovaný závoj - a další postavy. Houslista s "vysokým čelem" se podobá Václavu Hudečkovi.

Waldorfské panenky se začaly vyrábět za první světové války. Hlavička je z ovčí vlny potažená látkou, tělo drátěné. Dominová ho balí látkou z nastříhaných punčocháčů. "Celé, aby postavička měla jakoby kůži. A protože jsem léta členka Národopisného sdružení při Jihočeském muzeu a kroje jsou moje láska odjakživa, řekla jsem si: 'Udělám to v krojích'," řekla Dominová.

Jako první vytvořila rodinu z Velešína podle kroje, který dostala. "Plátěná sukně i zástěra, hedvábná černá jupka, to je doudlebská rodina. Za ní běží dvě tetky, které mají kroje staré fáze, podobné chodskému, červený šátek na hlavě, dlouhé rukávy," řekla rodačka ze Zlivi. Nová fáze jsou sukně šerka z originálu kroje, ze surové ovčí vlny. V zimě nosily Doudlebačky těžkou, zateplenou sukni. Další postavičky oblékla Dominová do blaťáckých krojů.

Letos přidělala slouhu s lesním rohem podle pana Mejdricha, který jim na Štědrý den troubil pod oknem. Slouha má kalhoty, košili i vlněný kabát. Příští rok přidá autorka do betlému harmonikářku po vzoru ženy, která jí loni hrála na zlaté svatbě.

Babička v betlému má šaty z tkaniny barchet, přes ně zástěru. "Bez ní vůbec nešla, protože byla praktická, odnosila v ní všechno od polínek ke kamnům," vzpomíná Dominová s tím, že do školy jim přinesla v zástěře sovu, která spadla na jejich dvorek.

Dominová vytvořila desítky betlémů: polínkové, paličkované, v kovových stojanech i z rybích šupin, pro který si přijel na Hlubokou i zájemce z Francie. Její betlémy jsou po celé Evropě včetně klášterů německých řeholnic i v USA.

K folkloru ji přivedla babička baráčnice. Národopisu se věnuje i díky etnografce Zorce Soukupové, která ji inspirovala výzvou, ať se pokusí o repliku doudlebského čepce. A když od své tety dostala zástěru vyšívanou rybími šupinami, bylo o další vášni rozhodnuto. Učí také paličkování.