Sněžný bruslař
Vlekaři nás vyháněli ze sjezdovky, ale jednou budeme na olympiádě

Na sjezdovce vypadají, že si zapomněli lyže a šli se sklouznout jen v přeskáčích. V zahraničí sněžní bruslaři už takovou raritou nejsou, čím dál častěji se ale objevují i na tuzemských svazích. "Dokážu si představit, že někdy v budoucnu bude třetina lidí na kopci lyžovat, třetina jezdit na snowboardu a zbývající třetina bude mít na nohou sněžné brusle," říká Daniel Fajmon, propagátor tohoto sportu v Česku.

Co vás zrovna na sněžných bruslích tak zaujalo?

Vyzkoušel jsem si je na vlastní kůži a nejen že mě zaujaly, ale přímo uchvátily. Nějakou dobu předtím jsem zkoušel dual snowboard, při kterém máte na každé noze jedno menší "prkno", a odnesl jsem si z toho tu zkušenost, že tenhle sport fakt bolí, ačkoliv na videích vypadá krásně. Měl jsem lehké obavy, jaké budou sněžné brusle, a na úplně první testování jsem vzal bratra a matku, abych se dozvěděl, co na to starší generace. Oba byli nadšení, máma si je dokonce hned druhý den ráno koupila. Ověřil jsem si, že je to velmi jednoduché a zábavné, dokonce si dokážu představit, že zanedlouho budou sněžné brusle na sjezdovce úplně normální věcí, stejně jako snowboardy a lyže.

Když někoho baví lyže nebo snowboard, proč by se měl učit na sněžných bruslích?

Všechno má svoje výhody a nevýhody. Někoho nebaví na snowboardu si věčně sedat a vyzouvat se, někdo jiný má zase problémy s větším zatížením kolen na lyžích nebo ho otravuje se s tím vším tahat. Brusle mají tu výhodu, že jsou krátké, lehké, ovladatelné. A velmi rychle se na nich naučíte. Mám zkušenost s jedním mým mexickým kamarádem, který v životě nebyl na sněhu. Přijel k nám na návštěvu a po dvaceti minutách učení sjel na sněžných bruslích černou sjezdovku.

Dolů se dostane každý, spíš jde o to, v jakém stavu...

Samozřejmě ji sjel v pořádku, bez krvavých zranění. Dole pak hned hlásil, že chce jet znovu. Takže to bylo úspěšné.

Problém je v tom, že lyže nebo snowboard vám poskytují pocit určité stability, kdežto představa toho, že se na svah pustíte jen ve speciálně upravených botách, není zrovna přirozená. Narážíte na to často?

Dost často. Když člověk vidí brusle poprvé, řekne si "ježismarjá, to vypadá strašně nestabilně, vždyť se nemám o co opřít a určitě spadnu." Ale je to stejné jako u klasických bruslí: u nich taky nemám metr vepředu, ani metr vzadu. Když pořádáme různé předváděcí akce, někteří lidé jsou skutečně trochu opatrní, ale jakmile si poprvé sjedou sjezdovku, nechtějí nám je vrátit.

Ještě vás vyhánějí vlekaři, že jim v "přeskáčích" ničíte sjezdovku?

To bylo v prvních letech, kdy nám zastavovali sedačkovku a vyháněli nás, cože tam chceme bez lyží jako dělat. Museli jsme jim ukazovat, že boty mají skluznici a hrany. Teď už nás ale znají, a jestli jsou v celé republice dvě sjezdovky, kde s tím mají problém, tak je to moc.

Upřímně - jsou brusle nápor na kvalitu sjezdovky?

Když je zima, sníh je namrzlý a uvidíte dvě dráhy, tak nepoznáte, která z nich je bruslaře a na které jezdí lyžař. Rozdíl může nastat až ve chvíli, kdy je velká obleva, pak bych ty výtky nějakým způsobem chápal. Za normálních okolností ale sjezdovku ničí víc lidi, kteří od shora až dolů pluží, protože se učí lyžovat. To je další výhoda sněžných bruslí - na nich plužit nemusíte, správný oblouček se naučíte během deseti minut. Na bruslích prostě rychleji reagujete, máte rychlejší zpětnou vazbu a rychleji se na nich naučíte - dokonce na to existují studie. Rád bych zdůraznil i to, že když se začátečník vyválí, což se stane každému, na bruslích rychle vstane a vyklidí plochu, což je menší riziko, že to do něj někdo napálí.

Zatímco v Česku jsou sněžné brusle zatím spíš raritou, v zahraničí už dobývají sjezdovky. Kde jsou nejvíc populární?

Hodně frčí v Koreji a Číně, tedy v zemích, které nemají v zimních sportech takovou tradici. Chtějí dotáhnout svět a jsou otevřeni novým věcem, jsou otevřeni učit se věci rychleji. Ale třeba už i v Kanadě je řada škol, které brusle používají jako standardní součást výuky. Jakmile k nim přijde začátečník a chce se naučit lyžovat, první půlden nebo celý den stráví na sněžných bruslích, aby si vštípil základy, jak se chovat na sjezdovce. Zároveň získá určitou sebejistotu, a teprve pak přesedne na lyže nebo na snowboard. Je potvrzené, že tímhle postupem se doba výuky krátí na polovinu. České školy na to ale neslyší, protože jsou placené od hodiny. Co se týče popularity, v Alpách vždycky bývám potěšený a překvapený, že už nejsem jediný, kdo tam na těch sněžných bruslích je. Jsou vidět čím dál víc.

Snažili jste se popularizovat sněžné brusle v momentě, kdy se tu loni zavíraly sjezdovky. Byla pro vás situace ohledně covidu velkou komplikací?

Byli jsme rádi, že jsme ještě stihli uspořádat závody s mezinárodní účastí, a pak se zastavily vleky. Člověka to samozřejmě demotivuje, aby něco organizoval, protože neví, jestli mu to pár dní před akcí nezakážou. Na druhou stranu nás žene to, jak se všichni těší, až se zase rozjede sezona.

Máte v hlavě plán, že byste v Česku založil nějakou asociaci?

Určitě k tomu směrujeme, jen musíme počkat, až tady bude o něco větší základna. V tuzemsku je mezi lidmi nějakých tisíc párů bruslí, ale ty se na sjezdovkách pořád ještě ztratí. Možná dřív než asociace se dají do kupy jednotlivé kluby, třeba ve větších nebo krajských městech, a pak možná bude mít smysl sdružovat se pod nějakou asociaci.

Ale komunita bruslařů se tady vytváří, ne?

Vytváří a velmi nám v tom pomáhají sociální sítě. Máme facebookovou skupinu, kde si domlouváme setkání nebo si sdělujeme zkušenosti.

Současně jezdíte po větších městech a sněžné brusle propagujete. S jakou odezvou se setkáváte?

Na propagaci máme k dispozici i náš sněhobruslařský autobus, který nám zapůjčil jeden z výrobců sněžných bruslí a ke kterému patří i malý kopeček s povrchem, jenž simuluje sníh. Lidi to velmi zajímá, spousta z nich šanci vyzkoušet si něco nového využije. Velký úspěch máme s autobusem také před zimáky v momentě, kdy se hraje hokejový zápas.

A půjčovny už sněžné brusle mají v nabídce?

Znají je, ale zatím je půjčují jen ty osvícenější. V každém kraji ale nějaká určitě je, anebo se to dá řešit on-line půjčovnou, která brusle pošle tam, kam budete potřebovat. A platíte jen dobu, kdy na nich jezdíte.

Nejrychlejším lyžařem v historii byl Ital Ivan Origone, který před pěti lety překonal rekord s výkonem 255 kilometrů za hodinu. Jak rychle se jezdí na sněžných bruslích?

Vím, že hranice 120 kilometrů v hodině už někdo dosáhl. Ale samozřejmě ráno, na manšestru a v uzpůsobeném prostředí, zkoušet na normální sjezdovce bych asi moc nedoporučoval. Ano, lyžař bude za stejných podmínek vždycky rychlejší, ale když budu mít kámoše, který rád jezdí šusem, tak si společnou dovolenou neužijeme, protože mě baví něco jiného.

Program olympijských her už není tak rigidní jako v minulosti a pod pět kruhů se dostává řada nových sportů. Dokážete si představit závod na sněžných bruslích jako součást her třeba v roce 2034?

Tři cykly jsou asi málo, ale samozřejmě bych byl rád. Často mám pocit, že se můžeme srovnat se snowboardem - když jsem byl na základní škole, tak teprve začínaly, a kdo si vzal na školní lyžák prkno, byl to king. Už jen proto, že se snowboard bral jako výstřelek a lyžaři na něj koukali skrz prsty. Ten sport si musel svou pozici probojovat, získat svoji základnu a já věřím, že podobný proces čeká i sněžné brusle. Když vidím zpětnou vazbu lidí, co si je vyzkoušeli a jsou z nich nadšení, tak si troufám říct, že se v budoucnosti sjezdovky rozdělí na tři stejně velké skupiny lidí - lyžaře, snowboardisty a bruslaře.

To si vážně myslíte?

A proč ne? Nepřijde mi to jako sci-fi, akorát to bude chtít čas a ve chvíli, kdy zmíněná situace nastane, nevidím důvod, proč by sněžné brusle měly na olympiádě chybět. Všechny sporty se vyvíjejí, směřují víc a víc k zábavě, objevuje se čím dál víc lidí, kteří se věnují třeba akrobacii. Na sněžných bruslích už se jezdí také podniky podobné Red Bull Crashed Ice, tedy závody čtyř borců v krosové dráze.