Americkému umělci Jasonu Polanovi nehrozí, že by měl nouzi o modely. Jeho snem je totiž namalovat všechny obyvatele New Yorku. Zbývá mu jich skoro osm milionů.
Projekt vypadá hodně bláznivě, ale osmadvacetiletý mladík to myslí vážně. Každý den vyráží do ulic s tužkou a blokem, aby večer výsledky práce zveřejnil na své internetové stránce http://everypersoninnewyork.blogspot.com/. Za tři roky už jich tam má kolem 14 tisíc. "Vím, že se mi to nepovede, ale vzrušuje mě myšlenka to zkusit," říká Jason.
Chlapík s malými brýlemi je v davu jako doma, tentokrát se posadil do kouta nádraží Grand Central a kreslí a kreslí. Jeho modely nepostojí, ale naučil se malovat rychle, na papír se podívá jen občas. Za několik minut má muže s mobilem, ženu nesoucí velký balík a jiného muže, který se češe. "Miluji autentičnost," říká. Anonymita je pro něj také hodně důležitá, nikdy nežádá lidi o svolení nakreslit je, drží si odstup, aby nebyl spatřen.
Ale dělá i výjimky. Na své internetové stránce si objednává schůzky. Udejte čas, místo a připojte krátký popis vašeho vzhledu. Přijde, namaluje vás - a vy pravděpodobně ani nebudete vědět, že tam byl.
"Rád se schovávám. Přijdu dříve, než je domluveno, abych lidem nepokazil překvapení, které budou zažívat, až se večer podívají na internet, zda tam už jejich portrét je."
Když má čas, chodí jen tak po ulicích. Zajde do barů, restaurací, muzeí nebo i do okolí New Yorku. Někdy se mu podaří natrefit celebrity, jako třeba herečky Catherine Deneuveovou a Judit Godrecheovou, které potkal na retrospektivě jejich filmů, nebo Andrého Agassiho, Johna McEnroea či Ivana Lendla, které viděl na turnaji veteránů v Madison Square Garden.
Na Grand Central namaloval Jason také třiačtyřicetiletou Susan Dunlapovou. Čekala na vlak, četla si knížku. Když pak viděla svůj portrét nazvaný Žena na Grand Central, líbil se jí. Vůbec ji nepřekvapilo, že ji někdo maloval. Narodila se v New Yorku a ví, že v tomhle městě je možné úplně všechno.
Jason na papír zachytil také Carla Dioguardiho, pětasedmdesátiletého elegána, který odpočíval na sluníčku v nádražní restauraci. "Je to moc hezké, podobá se mi," říká muž. A přidá pikantní vzpomínku, jak ho před padesáti lety portrétoval jiný umělec. Až později zjistil, že to byl Salvador Dalí. "Ten obrázek z dneška si pověsím vedle Dalího," těší se Carlo.
