Zákon
Chci tetování, fakt musím do nemocnice? diví se Korejci
26.01.2015 09:15
Když So Hjon-un ukázal matce své první tetování, propukla v pláč. "Vůbec nechápala, proč bych si něco takového chtěl udělat," směje se So. "Ale teď už se s tím docela smířila," dodal. Což je nejspíš dobře, vzhledem k tomu, že tento devatenáctiletý student postupně mění své tělo v plátno pokryté černobílými fantazijními obrazy.
Tetování kdysi bylo v Jižní Koreji prakticky výhradně spojeno s příslušníky organizovaného zločinu. Postupně se z něj ale stává běžná záležitost, k čemuž přispívají i tetování na tělech sportovců, hvězd korejského popu i dalších celebrit.
Zákon ale s tímto trendem nestíhá držet krok. A to znamená, že čím dál víc korejských tatérů může skončit před soudem. Samotné tetování v zemi není nelegální, ale zákon stanoví, že ho mohou provádět jen licencovaní lékaři. "Takže pokud chcete tetování, měli byste jít do nemocnice? To je absurdní," říká Čang Čun-hjon, majitel tetovacího salónu Tattooism v centru Soulu.
Oficiální činitelé uvádějí, že zákon v té podobě, v jaké nyní existuje, bere v úvahu zdravotní hledisko včetně rizika nákazy žloutenkou či virem HIV kvůli nedostatečně sterilizovaným jehlám. "Jde o invazivní proceduru. Kůže je propíchnutá a krvácí. Proto na to pohlížíme jako na zdravotní zákrok," uvedla mluvčí korejské Zdravotnické asociace.
Nicméně se zdá, že vláda přece jen zvažuje změnu a loni v říjnu zadala studii o možnosti legalizace tetovacích salonů. Mezitím ale tatéři dál obývají profesionální svět ne nepodobný prostitutkám: Technicky vzato jsou nelegální, ale úřady je převážně ignorují, pokud se sami něčím nedostanou do ohniska jejich pozornosti.
Většina korejských tetovacích salonů funguje doslova v podzemí - jsou to sklepní prostory s neoznačenými dveřmi, a to, kde je najít, si sdělují zákazníci navzájem. Dvaačtyřicetiletý Čang, který je majitelem salonu Tattooism, byl ve dvaceti studentem módní vysoké školy v Soulu, když na svém kamarádovi poprvé uviděl tetování. A okamžitě se rozhodl, že právě tady leží jeho budoucnost.
Jeho kamarád si nechal udělat ono tetování v Mexiku. A vzhledem k tomu, že v Koreji nebylo u koho se učit, právě do Mexika se Čang vydal, aby se vyškolil v tetování. "V Koreji v té době nikdo nepoužíval tetovací strojky. Tehdy se opravdu tetovali jen zločinci a používali na to obyčejné jehly. A výsledky byly dost ohavné," dodal.
Stigma spojení s organizovaným zločinem bývalo tak velké, že ještě donedávna velké tetování člověku v Jižní Koreji zajistilo vzácnou výjimku z povinné vojenské služby.
Po několika letech strávených v Mexiku se Čang vrátil a založil si první nelegální tetovací salon v rozpadající se budově v Soulu. Nikde neměl žádný nápis, dát si inzeráty nepřicházelo v úvahu, a tak se snažil získat zákazníky tím, že dal na internet fotografie svých prací společně se svým telefonním číslem.
"Za první tři měsíce jsem měl jenom asi deset zákazníků," vzpomíná. "Ale byly to dobré časy. Tehdy bylo v Soulu jen asi deset tetovacích salonů, všichni jsme se znali a povzbuzovali jsme se. Dneska je to všechno o trochu víc soutěživější," dodal.
Těžko říct, kdy se postoje v Jižní Koreji začaly měnit. Jedním z klíčových okamžiků ale byl rok 2003 a postaral se o něj jihokorejský fotbalista An Čung-hwan, národní hrdina z Mistrovství světa 2002. Když vstřelil gól v zápase proti Japonsku, stáhnul si tričko a odhalil tetování na rameni, v němž vyznával lásku své ženě.
"On byl pojem, a to věci odstartovalo," řekl Čung. "Najednou začali chodit další sportovci, filmové hvězdy i popoví zpěváci, a začali si taky nechat dělat tetování." Podnikání se začalo rozmáhat, počet tetovacích salonů prudce vzrostl - právní problém však přetrval.
Před pěti lety se Čungův salon stal terčem náhodného zátahu; skončil před soudem, dostal pokutu v přepočtu zhruba 72 tisíc Kč a roční podmíněný trest vězení za porušení kodexu veřejného zdraví.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.