V bernském muzeu komunikace lze až do července navštívit expozici, která návštěvníkům poskytne řešení pro případ, že se cítí přehlceni informacemi. Diagnostika zatížení jejich nervového systému informačním balastem se provádí na místě stejně jako terapie.
V první místnosti ponořené do pološera je na policích naskládáno 12 tisíc knih, což prý odpovídá přesně tomu, co by každý z obyvatel planety musel denně přečíst, kdyby chtěl zpracovat všechny dostupné informace. Přitom denní kapacita člověka odpovídá jedné knize o 350 stranách v případě, že se celý den nebude věnovat ničemu jinému než čtení.
"Komunikace je důležitá věc a v určitém smyslu radost, jenomže my jsme informacemi zavaleni. Srovnejme to s jídlem. Můžete jíst hodně a stále totéž - a bude vám zle. Jíte-li ale vyváženou stranu, dělá vám to dobře a cítíte se příjemně," řekla ředitelka muzea Jacqueline Straussová.
V některých případech prý může množství informací člověku způsobit potíže srovnatelné se syndromem vyhoření. Proto je na výstavě k dispozici také klinika, v níž si člověk může uvědomit, jak se bránit.
Někde uprostřed výstavy připomene žena z televizní obrazovky, že kromě reklam nacpaných v poštovních schránkách a kromě nevyžádané elektronické pošty nás zahlcuje 200 televizních kanálů. "Cítíte se vyčerpaní a vyřízení?" táže se. Kdo odpoví kladně, může pokračovat do vyšetřovny. Tam vyplní dotazník, jímž se zjistí osobní komunikační index, a podle této hodnoty je pak navržena léčba. S číslem osobního indexu se návštěvník vydá k poradcům a ti ho nasměrují k patřičným dveřím.
Hlavně klid!
Zelenými dveřmi mohou vyjít všichni, kdo žádné problémy nemají. Žluté jsou pro ty, jejichž problémy jsou zanedbatelné. Za nimi se například naučí, jak "čistit" elektronickou poštu.
Pro těžší případy je k dispozici dvojí intenzivnější řešení. Červené dveře vedou do meditačního sálu. Příchozí se v něm uloží na černé polštáře, červené světlo ho přinutí zavřít oči a ženský hlas ho vyzve, aby hodil všechno za hlavu. Tento sál učí hledat "vnitřní světlo".
Těžce postiženým je určena oranžová místnost, poskytující iluzi přírody. Má dřevěné stěny a podlahu pokrytou kamínky. Příchozí je může sbírat, házet nebo na ně psát a přitom poslouchá zurčení potoka a zpěv ptactva.
Na konci výstavy dostane každý pilulku "komukainu" s přibaleným letákem shrnujícím princip výstavy. Ředitelka Straussová ještě upozorňuje, že "nejsme jenom oběti, ale také viníci, jelikož nějaké informace produkuje každý z nás".
