Každý rok se milovníci moravského folkloru sjíždějí na několik velkých a řadu menších festivalů. Mezi známější patří Slovácký rok v Kyjově, Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou či vlčnovská jízda králů. Patrně nejznámější je ale Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici, jeden z největších a nejstarších folklorních festivalů v Evropě, který se koná každoročně poslední víkend v červnu. Letošní ročník začíná ve čtvrtek 23. června. Jak říkával legendární primáš Slávek Volavý: "Jednou za rok, ve Strážnici a nikde jinde na světě, trvá jeden den 48 hodin."
První ročník, který byl zahájen 5. července 1946, se konal tři dny pod názvem Československo v tanci a zpěvu. Od počátku byl festival programově koncipován jako celostátní slavnosti, i když jeho vznik je spojen s rozvojem folklorního hnutí zejména na jihovýchodní Moravě. Festival poté prošel v souvislosti s měnícími se politickými i společenskými podmínkami složitým vývojem.
V první etapě v letech 1946-1948 v programech dominovala vystoupení vesnických skupin z celého Československa s ukázkami zvyků, písní a tanců bez podstatných režijních a jiných zásahů. Důležitou roli měly soutěže ve zpěvu, tanci a soutěže kapel.
Ve druhém období po roce 1948 nabývaly pořady charakteru až manifestačních estrád, což odráželo změny politických poměrů, projevující se mimo jiné kolektivizací venkova. Festival se nazýval Slavnosti lidového zpěvu a tance ve Strážnici. V programech ustupoval do pozadí folklor, začaly se více prosazovat městské amatérské soubory lidových písní a tanců, slavnosti se staly přehlídkou tzv. lidové umělecké tvořivosti a jejich součástí byly také výstavy zemědělské techniky či sjezdy družstevníků. Postupně ale začal tradiční folklor převládat.
Po roce 1956 se začalo diskutovat o koncepci slavností zejména v souvislosti na odmítání folkloru v moderním životě společnosti (tzv. tíha folkloru). Vedle pořadů folklorních souborů (tzv. stylizovaný folklor) se postupně prosazovaly programy vesnických folklorních skupin. Celkový počet pořadů na festivalu se zvýšil a začaly se objevovat také programy tematicky koncipované. V roce 1957 se poprvé konala Dětská Strážnice, obnovily se soutěže a na festivalu začaly vystupovat zahraniční soubory.
Od 70. let byla patrná snaha o vědecké a kulturní zhodnocení folkloru a tradic lidové kultury vůbec a stanovení jejich významu pro společnost. To přispělo k oživení vesnických skupin a ke zvýšení zájmu o tradice oblasti, což se projevilo i vznikem dalších regionálních folklorních festivalů a slavností (například Kraj beze stínu, Troubsko, Brněnsko tančí a zpívá). Přínosem 70. a 80. let byl zejména obrat k pořadům nabízejícím folklorní bohatství konkrétních regionů.
V roce 1983 bylo obnoveno udělování čestného titulu laureát festivalu a nově zavedena cena za nejvýraznější autorský přínos při přípravě a realizaci pořadů. V roce 1985 byla obnovena soutěž v tancování verbuňku, tance, který býval výrazem vzdoru proti verbování na vojnu. Soutěž se poprvé konala již v roce 1946, v roce 1964 ji však organizátoři zrušili.
Vývoj se promítl také do řešení festivalového areálu a dalších prostor. V prvních ročnících se stavěla hlediště a jeviště i s výzdobou za výrazné pomoci místních občanů. V roce 1956 byly postaveny tři stálé amfiteátry, které ve své době odpovídaly všem scénickým požadavkům. V 80. letech byl nově postaven největší amfiteátr Zámek, který je však pro soudobou podobu festivalu předimenzovaný. Kromě tří amfiteátrů jsou využívána pódia v rozsáhlém zámeckém parku a po otevření Muzea vesnice jihovýchodní Moravy jsou programově využity také plochy centrálního vinohradnického areálu, dvory vybraných usedlostí a tzv. Malá scéna.
