Bývalý prostitut a bezdomovec Karel Lampa alias Karim šlapal dvacet let v okolí Václaváku. Teď ho v jeho někdejším revíru zaměstnávají zakladatelé projektu Pragulic jako průvodce. Máme sraz v půl osmé večer před hlavním nádražím. Karim vypadá, jako by vyrážel na travesti show. Koketně na mě zamrká černě podmalovanýma očima s nalepenými řasami a podá mi ruku. Blýská se na ní tolik prstenů, že připomíná kovovou rukavici. "Baví mě provokovat, odmalička jsem exhibicionista," vysvětlí. Dvaačtyřicetiletý gay pochází ze slavné rodiny, otec Rudolf byl za totality šéfem brněnské operety a zasloužilý umělec. Karim v šestnácti utekl do Prahy, aby se postavil na vlastní nohy. "A taky jsem to udělal. Na ulici," ušklíbne se.
Mezitím se scházejí další účastníci neotřelé exkurze. Tři mladé páry a dcera s matkou, ta mladší je tu už podruhé. Karim začíná otázkou: "Co vás pošle na ulici?" - "Ženská," opáčí jeden z mladíků. Smích. "Mám na mysli rozvod," dodá rozpačitě.
Karim souhlasí. Shodneme se i na ztrátě práce, bytu, na opilství a užívání drog. Karim obohatí výčet úrazy a chorobami, zejména duševními, polovina bezdomovců prý pobírá invalidní důchod. Podle něj žije na pražských ulicích osm tisíc lidí. Osud si nevybírá: bije do rodin s dětmi, důchodců i cizinců, do bezejmenných i slavných, nerozhoduje věk, pohlaví ani IQ. "Znám bezďáka se čtyřmi vysokoškolskými tituly," říká Karim. A já mohu dodat, že jsem znal olympijského vítěze, který žil na hlavním nádraží. Byl to veslař Václav Kozák.
První šlehárna
Začíná krápat. Jdeme pomalu podél parku a laviček s choulícími se bezdomovci, z nichž stoupá nevýslovný puch. Hlavním nádražím začínáme, ale ve skutečnosti jsou hlavák a "Sherwood" - podle Sherwoodského lesa z Robina Hooda, park před nádražím tak nazývá galerka - konečnou stanicí. Průvodce vypráví, že i feťáci hledí na hlavák s odporem. Tady si poprvé píchají do žíly i desetiletí kluci, proto se mu říká "první šlehárna". A tady se také pak začínají poprvé prodávat. "Za totáče to dělali nahoře na Fantovce," ukazuje Karim. Má na mysli secesní Fantovu kavárnu, tehdy nechutný nádražní brloh. Kvalitní a drahé drogy nabízejí na Václaváku, tady jsou laciné a ředěné. Dealeři je řežou cukrem, solí, práškem do pečiva, ale i sádrou, křídou nebo pracími prášky, ve stříkačkách třeba okenou. Karim ví, o čem mluví, byl na perníku.
"Dostal jsem se z toho, protože jsem si nepíchal a nezačal jsem s herákem." Taky je osm let HIV pozitivní, klient ho nakazil v kavárně Louvre. "Záměrně, hajzl," procedí mezi zuby.
Mapu pražského podsvětí má v malíčku. Mladí chlapci jsou za peníz k mání na třech nádražích, kromě hlaváku také na Masaryčce a v Holešovicích, dále na Letné a v Podolí - včetně skal nad koupalištěm - a v nákupním centru Palladium v KFC a zverimexu. Člověk si jen těžko představuje, jak asi takové "namlouvání" mezi kanárky a křečky probíhá... "Vydělají si až devadesát tisíc měsíčně, ale za pár let po nich pes neštěkne," říká Karim. Když se prý ve dveřích ženské toalety na hlaváku objeví muž, není to omyl. Kabiny se tam pronajímají na sex.
Procházíme pod proskleným tubusem se schodištěm, které spojuje vchod do nádraží s parkovištěm na střeše. Tohle ovšem nejsou jen tak nějaké schody.
Mají čtyři funkce. Slouží jako šlehárna, svérázné místo pro sex, pozorovatelna, odkud smažky hlídají benga (policajty), a ložnice. Zrovna teď se na podestě zvedá ze špinavých dek hlava s rozcuchanou hřívou.
Stojíme na rohu parku a ulice Politických vězňů naproti budově Státní opery. Dozvídáme se, že v podchodu vedle ní souloží šlapky za pár kaček a feťáci chodce klidně vyzvou, aby si šlehl s nimi.
CELOU REPORTÁŽ SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ TÝDENÍKU INSTINKT, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 11. ZÁŘÍ.
