Hmyzí souboje
Sexem nadopovaní cvrčci zápolí o zlatou trofej

Na rozdíl od mnoha sportovců, kteří se v noci před zápasem vyhýbají sexu, aby se nevysilovali, mají čínští cvrčci docela jiný režim. Den před tím, než nastoupí k zápasu do ringu, si mají užívat, jak nejvíc to jde, aby byli co nejbojovnější.

"Cvrčci potřebují spoustu sexu," řekl šedesátiletý Kuo Ťün-siung poté, co sledoval, jak jeho svěřenec s dlouhými tykadly porazil protivníka v nekrvavém souboji pořádaném v Pekingu na úvod každoroční sezony cvrččích zápasů. "Měli by žít v párech, jinak samečci nebudou bojovat," dodal.

Zápasy cvrčků jsou tradicí, která se v Číně datuje tisíce let až k dobám císařství. Dodnes zůstávají oblíbenou zábavou mnoha mužů, kteří se podzim co podzim scházejí, aby sledovali, jak jejich hmyz soupeří ve speciálních skleněných ohrádkách.

Při nedávném turnaji v čínském hlavním městě se desítky mužů, většinou ve středním věku a kouřících jednu cigaretu za druhou, shromáždily kolem bílých plastových stolů, na nichž dvojice cvrčků bojovaly o zlatou trofej a finanční výhru odpovídající v přepočtu 300 dolarům (asi 5400 korun).

"Vždycky chci vyhrát," řekl Čao Po-kuang, viceprezident pekingského Svazu zpívajícího hmyzu a majitel obchodu specializujícího se na cvrččí vybavení. Nejlépe bojující cvrčci - výhradně samečci - pocházejí z východní provincie Šan-tung, kde mají reputaci coby největší v Číně. Tomu odpovídá i jejich cena - jediný exemplář může stát až 300 dolarů.

Nadšenci tráví denně hodiny krmením a postřikováním cvrkajících svěřenců a někteří je chovají ve vlastní ložnici, aby je mohli pozorovat a kontrolovat i v noci. Dvaaosmdesátiletý Jang Jü-pcheng si prý s cvrčky hraje od doby, kdy mu bylo deset let, a připisuje jim zásluhu za to, že se udržel do tak vysokého věku zdravý na těle i na duchu.

"Čím častěji sleduju jejich zápasy, tím jsem šťastnější," řekl Jang v šedém obleku, jaký svého času proslavil čínský vůdce Mao Ce-tung. "Hraní si s cvrčky vám vylepší náladu - budete klidní, šťastní a vyřešíte starosti," dodal.

Před začátkem turnaje musí být každý cvrček zvážen na malých váhách. Majitelé opatrně vyjímají svěřence z keramických hrníčků s pomocí dřevěných hůlek a jemně je vsunou do plastikového kelímku nebo upravené plechovky od piva připevněné k váze. Když je jejich váha zaznamenána na bílý proužek papíru, mohou se cvrčci vrátit do svého hrníčku, kde čekají na zápas.

"Hrál jsem si s cvrčky odmalička," řekl Jü Sin, který ve třiceti letech patřil mezi nejmladší účastníky pekingského turnaje. "Teď pracuju v kanceláři u počítače a hraní si s cvrčky mě vrací blíž k přírodě."

V posledních vteřinách před začátkem zápasu majitelé "hecují" své svěřence šimráním na zádech, hlavě a tykadlech dlouhým suchým stéblem trávy. Vzrušení a připravení k boji popadnou cvrčci jeden druhého předními končetinami v prudkém a krátkém boji, po němž jeden z nich - ten poražený - chvatně utíká pryč.

Sázení na cvrčky nebo jakýkoli jiný druh soutěžení je v Číně nelegální, ale přesto poměrně běžné. Cvrččí zápasy jsou striktně mužským sportem a podle zúčastněných to tak také má být. Ženy jednoduše nemají potřebné schopnosti nakupovat, cvičit nebo postavit k zápasu ty správné cvrčky, shodují se muži.

Během krátkého života, který trvá zhruba sto dní, trenéři cvrčky krmí sójou, mrkví a kukuřicí, přičemž někteří nadšenci svým svěřencům dávají i dávky tradiční čínské medicíny, aby vylepšili jejich schopnosti v ringu. A samozřejmě je tu onen nadbytek sexu, který je pro úspěšný zápas nezbytně nutný. "Cvrčci musí mít společnice, aby měli silná těla," řekl Jang. "Denně je kontroluji, jestli jsou v náladě. Pokud ne, musím jim najít jinou partnerku."