Plavení dřeva
Sezona na Schwarzenberském plavebním kanálu o víkendu končí

Na hraničním přechodu Ježová - Iglbach u Lipenského jezera skončí v sobotu 18. sezona na Schwarzenberském plavebním kanálu. Přiblíží lidem historii transportu dříví ze Šumavy do Vídně. Program zahájí folklorní soubor Libín z Prachatic, který pak vystřídají trubači na lesní rohy z Jagdhornbläsergruppe z rakouského Ulrichsbergu. Následovat bude ukázka práce dřevorubců.

"Na dvoukilometrovém úseku bude splaveno zhruba půl sáhu palivového dřeva. Dřevorubci před očima diváků pokácí ručním nářadím strom, odvětví jej, odkorní, rozřežou na polena a nakonec rozštípou, aby vytěžené dřevo připravili na plavení," řekl plavební ředitel Hynek Hladík. Členové folklorního souboru pak předají věnec plavebnímu řediteli a všichni plavci i diváci si připijí na závěr sezony. Věnec bude položen na hladinu kanálu a popluje kus cesty přes hranice před poleny.

Pravidelné ukázky plavení začaly v roce 2000 ve třech zrekonstruovaných úsecích. Letos osm víkendových akcí navštívilo kolem 5000 lidí, především z Čech, Rakouska a Bavorska. Příští plavební sezona začne zase v květnu na Jeleních Vrších.

Schwarzenberský plavební kanál byl postaven k dopravě palivového dřeva ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Grosse Muehl v Horních Rakousích a po ní až k Dunaji. Tam dělníci dřevo vytáhli a přeložili na lodě či vory, aby se dostalo do Vídně.

Ve zlatých časech splavování, které trvaly zhruba sto let, projelo kanálem skoro osm milionů metrů palivového dřeva. Plavba směrem do Vídně skončila v roce 1892, přes rozvodí plulo dřevo naposledy v roce 1916. Doprava po kanálu k Vltavě a dřevoskladu v Želnavě, později v Nové Peci, trvala až do roku 1961. Od 70. let minulého století je Schwarzenberský plavební kanál zapsán v seznamu nemovitých technických památek.