V Lenoře na Prachaticku lidé ochutnávali kváskový chléb, česnekové placky a housky čerstvě upečené v obecní peci pocházející z roku 1837. Pekař Augustin Sobotovič, který řemeslnou tradici řadu let udržuje, rozpaluje pec každou poslední sobotu v měsíci, od dubna do prosince. V tradici se chystá pokračovat.
"Poslední sobotu v dubnu zase začínáme, pokud zdravíčko dovolí," řekl Sobotovič. S letošním posledním pečením zpestřeným hudbou byl spokojen. Přišlo kolem 80 lidí a pečivo zhotovené ze 40 kilogramů mouky šlo rychle na odbyt.
Kvůli pečení si pekař musel přivstat. Od 5. hodiny roztápěl pec, aby do ní mohly být dopoledne sázeny první plechy. "V téhle době pec potřebuje natápět tak pět hodin," uvedl. První pečivo šlo do pece dvě hodiny před polednem, poslední bochníky chleba vytáhl Sobotovič kolem 13:30. Upečeno bylo 28 plechů česnekových placek, 15 plechů housek a 40 bochníků chleba.
Tradici pečení v Lenoře oživili v roce 1998. Mezi lety 2001 a 2002 byla tradice přerušena. Sobotovič se pekařem vyučil na Slovensku, na Šumavu se dostal jako voják a už zde zůstal. K lenorské peci se dostal z podnětu někdejšího starosty, který si stěžoval, že se nepeče, protože nemá pekaře. "Chytl jsem se drápkem," zavzpomínal Sobotovič.
U pece se během jednoho roku podle Sobotoviče zastaví v součtu 1500 až 2 tisíce turistů. Pečení si objednávají i zájezdy. "Třeba letos jsem tu měl pět zájezdů," řekl. Pohoštění platí obec a sponzoři z řad místních podnikatelů.
Obecní pec původně sloužila nemajetným občanům, kteří neměli dost peněz na to, aby si mohli doma vybudovat pec vlastní. Na pečení se většinou domluvilo více rodin najednou, aby lidé ušetřili na palivu. Pecí bylo v obci několik. V dochované peci se peklo ještě několik let po druhé světové válce. Od roku 1958 je zapsána jako nemovitá kulturní památka.
