Nové výstavy
Staré počítače k prohlédnutí i ozkoušení

Připomenout si, jak vypadaly počítače v uplynulých desetiletích, je nyní možné hned na dvou místech. Zatímco ve znovuotevřeném Muzeu výpočetní techniky na Fakultě informačních technologií VUT v Brně jsou exponáty především ke koukání, v muzeum v Semilech i k osahání a vyzkoušení.

Několik desítek let starou výpočetní techniku si mohou návštěvníci nejen prohlížet, ale mohou si zahrát i několik her, láká ředitelka semilského muzea Jana Farská. "Jsou to prastaré slavné hry, skákací Super Mario nebo tenis pro jednoho či dva hráče," uvedla. Příznivcům moderních her asi přijde jejich grafika k smíchu, třeba při tenisu hráče představuje svislá čára a míček vodorovná a hra se ovládá za pomoci otočných knoflíků.

"Bonusem výstavy je, že necháváme návštěvníka nahlédnout do útrob počítače. Najde tady rozložený počítač, který si může ohmatat. Může se podívat, jak vypadá hard disk zblízka, jak se rozjíždí, může si ho sám zapnout, vypnout," dodala Farská.

Na výstavě jsou osmibitové a šestnáctibitové osobní počítače vyráběné od poloviny 70. let do začátku 90. let, kdy se data nahrávala za pomoci magnetofonových kazet a u těch modernějších pětačtvrtpalcovou disketou. Na výstavě je nejprodávanější počítač z 80. let Sinclair ZX Spectrum, další známé modely značek Commodore, Atari, Sharp i slavná herní konzole Nintendo. Jsou zde i počítače z komunistických zemí, v Česku se například speciálně pro školy vyráběl IQ 151, domácnosti měly Ondru. Ten se vyráběl v liberecké Tesle a bylo k němu možné připojit kazetový magnetofon, paralelní tiskárnu a joystick.

Počítače jsou ze sbírky Petra Varadiho ze Staré Paky, který výstavu Kompjůtr doplnil i textově. Návštěvníci se dočtou, že sehnat legálně počítač za komunistického režimu bylo velmi těžké. V obchodech se jako podpultové zboží prodávaly Sharp 800, další modely nabízel Tuzex. S počítači se obchodovalo i na burzách a z ciziny je často pašovali zaměstnanci ambasád. Odhalené nelegální dovozy ale komunistický režim tvrdě trestal. Na výstavě je zmíněn případ muže, po němž chtěl půl milionu československých korun, což byl více než stonásobek průměrného platu.