Írán: Pes? Přerostlá krysa. Přesto nad útulkem přivírají oči

Ve většině zemí patří psi k domácím miláčkům. V Íránu se ale na toulavé psy střílí a úřady jejich chov považují za podléhání vlivu Západu. Přesto se však i tam našlo místo, kde se nad hladovými štěňaty smilují. Je to útulek, který vznikl západně od Teheránu.

Islámský svět si váží koček, ve většině muslimských zemí lidé dávají stranou jídlo pro ty zatoulané. Zaběhnutí psi se tam naopak považují za obtíž rovnající se přerostlé kryse s vrtícím ocasem. V konzervativním Íránu pak za zhoubný západní import. Někteří zákonodárci tam dokonce chtějí, aby byl chov psů zákonem zakázán nebo aspoň přísně omezen. Podobně jako prosazují regulaci západní hudby a módy.

Díky dotaci však před deseti lety vznikl u Teheránu útulek pro 500 psů. Je jediný v zemi, který má oficiálně povolenou činnost. "U nás psi patří mezi nejohroženější zvířata. Sem se dostávají psi, kteří žili ve městě a potřebovali pomoc," říká ředitel útulku Alí Sání. V teheránských ulicích by jeho svěřence čekala smrt zastřelením.

Psům, kteří mají svého majitele, se ale nevede o moc lépe. Venčit psa venku není dovoleno stejně jako ani mu otevřít okénko auta a nechat ho vystrčit hlavu ven. Existuje už návrh zákona, který má osobu přistiženou při venčení psa trestat v přepočtu až 66 tisíci korunami a 74 ranami bičem navíc. V minulosti ale podobné návrhy v parlamentu neprošly.

Spor o psy je součástí kulturní války, která začala vítězstvím islámské revoluce v roce 1979. Konzervativci se od té doby snaží vnutit Íráncům svou představu o islámské společnosti a zbavit ji všech západních vlivů. Jenomže narážejí na mladší generaci občanů, hlavně těch movitějších a žijících ve městech. A právě mezi nimi jsou majitelé psů a právě oni patřili k lidem, kteří zvolili současného prezidenta Hasana Rúháního.

"Někdy psy vodí na veřejnost, berou je třeba do autobusů nebo je nechají dívat se ven z aut, a to je nepřijatelné," horlil proti nim Mohammad Ísmáíl Kovsarí, který patří v parlamentu k těm, kdo žádají postih pejskařů. Lidí, kteří se se psy producírují venku, podle něj přibývá. Zákon ale nemá trestat ty rozumné, kteří své psy budou držet doma.

Útulek se drží stranou této debaty a venčení nepropaguje. Sání říká, že úřady jeho pracoviště dobře snášejí jednak proto, že se postará o toulavé psy, a také proto, že je kastruje. Útulek je závislý na práci dobrovolníků a penězích dárců, jichž v době sankcí není mnoho. "Snažíme se přesvědčit lidi, aby nám přispěli, ale je to velmi těžké. Říkají, že nevidí důvod pomáhat psům, když je tolik lidí, kteří potřebují pomoc," říká jedna z ošetřovatelek Homa Rašídová.

Útulek se snaží také najít lidi ochotné vzít si pejska domů. Íránci stejně jako lidé v jiných zemích dávají přednost čistým rasám a o ty ostatní zájem nemají. Další dobrovolnice Afsáne Zarrínová, která má na starosti adopce, říká, že se snaží lidem vysvětlit, že pes zachráněný z ulic a parků se může stát nejlepším přítelem. Mahtab Zajnalíová ale ví, že psi potřebují společnost svých druhů. Sní o časech, kdy i v Íránu budou "místa, kde si psi budou spolu moci hrát a kam s nimi budou jejich páni chodit beze strachu.