Potkani jsou pro většinu lidí jen ošklivá havěť s dlouhým ocasem. Obliba tohoto hlodavce coby domácího mazlíčka však stále roste. V Plzni dokonce existuje chovatelská stanice, kde manželé rozmnožují potkany s opravdu dlouhým rodokmenem. Sami uznávají, že jejich záliba postupně přerostla v posedlost. Společnými silami už odchovali stovky mláďat. Informovaly o tom Hlavní zprávy TV Barrandov.
Josef Němec má k hlodavcům sympatie už odmala. V dětství choval malé myši, a když vyrostl, zamiloval si potkany. Před osmi lety dokonce založil chovnou stanici. "Nejvíc jsme jich měli asi zhruba tak třicet pět, bez prcků, s těma to bylo mnohem víc," prozrazuje Němec.
Všichni potkani v plzeňské stanici mají průkaz původu a mohou jezdit i na výstavy. Od roku 2005 už stanice Pochmurný kvíkal odchovala přes stovku potkanů. "To je vrh J, takže počítejte od začátku abecedy a každý vrh, to je tak zhruba deset prcků. Lidem se třeba často hnusí ten ocásek, ale já si myslím, že to je úplně normální!"
Potkani jsou navíc i důkazem emancipace, "myšáků" se totiž už nebojí ani ženy. Radka Röschová z Plzně je hrdou majitelkou čtveřice potkaních kluků. "Zatím se mi nestalo, že by se někdo bál nebo nechtěl přijít na návštěvu. Ve většině případů si ti lidé zvyknou a zalíbí se jim to, že spíš přijdou k té kleci a chtějí si s nimi pohrát nebo si je pohladit."
Potkan je podle chovatelů výborným domácím mazlíčkem. Podle zakladatele chovné stanice si v současnosti spousta lidí pořizuje potkana místo psa. Potkan navíc podle Němce nemá k psovi tak daleko, jak by se mohlo na první pohled zdát. Slyší na jméno, poslouchá a občas předvádí i veselé kousky. "Měla jsem jednoho kloučka, který byl absolutně ochočený a přišel i na zavolání, to byl neuvěřitelný mazel," říká chovatelka potkanů Radka Röschová.
Potkani by rozhodně neměli žít sami. Podle odborníků je nejlepší pořídit si rovnou dvojici, a to stejného pohlaví. Uhlídat jejich touhu po rozmnožování je totiž nadlidský úkol.
