V roce 1993 mohli diváci po celém světě sledovat neuvěřitelnou podívanou. Na plátnech kin před jejich očima oživli prehistoričtí dinosauři v dnes již legendárním snímku Jurský park. Touha přivést k životu vyhynulé druhy se vryla do myslí milionů lidí. A tomuto snu jsme se teď posunuli zase o něco blíž.
Ačkoli se vědci shodnou, že oživit dinosaury zřejmě nebude kvůli stáří genetického materiálu nikdy možné, u časově bližších druhů už to není jen otázkou teorie. V roce 2003 španělští a francouzští vědci přivedli alespoň na chvíli zpět k životu kozorožce pyrenejského. I když mládě zrozené z DNA posledního kozorožce vloženého do těla náhradní matky přežilo pouhých deset minut, lidstvo udělalo krok k oživení druhů. K radosti jedněch a k hrůze druhých.
V současné době probíhá výzkum a debata o oživení několika nedávno vyhynulých druhů, včetně vakovlka tasmánského, jehož poslední exemplář uhynul 7. září 1936 v tasmánském Hobartu. "Jsme zodpovědní za jeho vyhynutí. Dá se říct, že mu dlužíme, abychom ho přivedli zpět," netají se svým entuziasmem profesor Andrew Pask z univerzity v Melbourne, jenž vedl výzkumný tým, kterému se podařilo "přečíst" DNA vakovlka.
"Proč investovat miliony dolarů k oživení hrstky druhů, když jsou zde miliony druhů k objevení, popsání a ochraně?" ptá se evoluční biolog John Wiens z newyorské univerzity. I přes nesouhlasné hlasy však výzkum úspěšně pokračuje. V JAR se podařilo šlechtěním přivést zpět k životu zebru stepní a vědci zvažují vypuštění momentálně páté generace vyšlechtěné zebry do přírody.
U vakovlka, kterému se kvůli jeho pruhům přezdívá tasmánský tygr, není zřejmé, jestli člověk jen neuspíšil zkázu, kterou začala samotná příroda. A pokusy o jeho oživení vyvolávají řadu znepokojivých otázek. Nehrajeme si na boha? Měli bychom to dělat jenom proto, že můžeme? Netvoříme mutanty? Ale přesto bude zřejmě výzkum pokračovat dál. Kdyby jen z čiré zvědavosti, jak podotýká Hank Greeley ze Standforské univerzity: "Šavlozubý tygr? Bylo by super jednoho vidět."
