Bylo to krásné, bylo to velké a pro Čechy nezapomenutelné. Připomeňme si vancouverskou olympiádu. Od A až do Z.
Alkohol. Byl všude. Pili ho všichni. Vancouver se stal nejopilejší olympiádou všech dob. Kvůli pomočenému městu dokonce policie vydala zákaz prodeje tekuté radosti uvnitř centra.
Bauer. Druhý nejúspěšnější český sportovec olympiády. Dva bronzy a spokojenost.
Cypress Mountain. Sen každého měšťáka - mít pár desítek minut vlažné jízdy autem na dosah něco tak krásného. Hory, kde závodili snowboardisté či skikrosaři, měly jedinečné kouzlo.
Domov. Našla olympiáda v Kanadě. Téměř všechno bylo vyprodané, absolutně sledované, všichni věděli všechno. Z taxikářů se stávali hokejoví analytici, z řidičů autobusů experti na sjezdové lyžování a curling.
Euforie. Byla obrovská. Kanada získala rekordních 26 medailí, a pokud jste nějakou zmeškali, okamžitě vám to vyzvonil euforický hlas ulice.
Fake. Tak bylo často označováno bláznivě barevné oblečení české výpravy. Místní noviny měly další označení: halucinogenní, způsobující schizofrenii... Každopádně Čechy jste nepřehlédli.
Gigantismus. Ne, nebyl potřeba. Všechno bylo takové přirozené. Oproti Pekingu či příštím OH v Soči se olympiáda ve Vancouveru stylizovala do role jakési "přirozeně plynoucí", avšak skvělé akce.
Hokej. Je třeba k tomuhle slovu něco dodávat? Snad jen - když domácí vyhráli ohromně sledovaný turnaj, mohli jste vykrást i vancouverskou státní banku. Všichni slavili v totální mimóze.
Indiáni. Na původní obyvatelstvo mířila celá myšlenka her, grafika, maskoti, merchandising... Hezké. Ale realita je o dost horší - indiáni jsou nejnižší vrstvou společnosti, žebráci, feťáci, zloději.
Jágr. Muž, který znamenal Česko. Kanaďané mají místo hlavy puk a Jágr to s pukem umí legendárně dobře. Byl jednoznačně nejpopulárnějším sportovcem celé výpravy.
Kanada. Nemít javorový list alespoň na nějaké části těla znamenalo nežít. Ultravlastenectví přerůstalo až do epidemie. Fandili všichni. Všichni byli javorový list.
Léto. Stačily džíny a mikina, žádné polární podmínky. Ve městě se teplota pohybovala okolo patnácti stupňů. To Vancouveru hodně chybělo - zimní atmosféra.
Moře. Možná i právě kvůli němu. Jedny noviny přinesly fotky dívek opalujících se u břehu oceánu. Z druhé strany - mít moře i úžasné hory, bože, to je krása!
Nezájem. Slovo, které olympiáda neznala. Až na jednu disciplínu - běhy na lyžích. Ty Kanaďany absolutně nezajímaly.
Ospalost. Doprovázela každý den českého novináře.
Pančochová. Dívka z "jiného světa". "Přijde mi to tu takový... jiný, moc upjatý," řekla osmnáctiletá snowboardistka TÝDNU. Škoda, že při svých jízdách spadla. Trikově je zajela skvěle.
Québec. Mohl rivalskému Vancouveru závidět. No... ve skutečnosti je to tak, že mě nenapadlo jiné slovo na Q. Ale závidět fakt mohl.
Rychlobruslení. Dodalo Česku ty nejkrásnější zážitky. Skvělá Martina Sáblíková, dvě zlata, bronz, však to všechno dobře znáte.
Srdce. Měla vancouverská olympiáda ohromné. Oproti studenému a divnému Turínu či soudružsky překombinovanému Pekingu byla na úplně jiném levelu opravdovosti.
Tragédie. Gruzínský sáňkař Nomad Kumaritašvili se zabil při tréninku ještě před zahájením her. Ty se pak nesly v duchu piety.
Úsměv. Byl na každém rohu. Přirozený, nefalšovaný.
Vancouver. Krásné město, jedno z nejhezčích na světě. Čisté, útulné, se svéráznou atmosférou.
Whistler. Škoda jen, že do ohromného (a ohromně krásného) horského střediska trvala cesta přes tři hodiny, což bylo ohromně náročné. Stejně jako vypít tamější "superpivo" za 15 dolarů.
Zabezpečení. Moc se s tím v Kanadě nepárali. Přes bezpečnostní rámy chodil jen přibližně každý šestý sedmý člověk, náhodně vybraný. Vancouver prostě věřil lidu, že nechá jeho krásu krásou.
