Drsné ženy
Americká zábava může změnit pohled konzervativní společnosti

Pod žhnoucím sluncem v Rabatu trénuje energická Ištar Zahrávíová s helmou na hlavě Piráty, tým amerického fotbalu, který, je světe div se, složen nejen z mužů, ale i z žen. Píše o tom agentura AFP.

Třicítka hráčů a hráček ve věku většinou pod třicet let se každou neděli věnuje tomuto sportu provozovanému ve Spojených státech, který však je v Maroku, jež je jinak vášnivým vyznavačem kulatého míče, velmi vzácný. "Není snadné naučit mladé Maročany lásce k americkému fotbalu. Je to agresivní sport, který vyžaduje mnoho energie, zaujetí," říká devětatřicetiletá Ištar Zahrávíová.

Loni založila sportovní sdružení Piráti, které zahrnuje dva týmy amerického fotbalu, The Pirates boys a The Pirates girls. Protože hráči nemají prostředky, trénují na skrovném pozemku v srdci staré části města Rabatu, anebo na pláži. Ženy bez jakýchkoli komplexů hrají v útoku i obraně.

Ženy se o týmu amerického fotbalu dozvěděly prostřednictvím šeptandy. Většinou jde o studentky a již za sebou mají, podobně jako muži, nějakou sportovní praxi, například judo nebo basketbal. "Dnes se snažíme lidi seznamovat s naším sportem a vysvětlovat jim, že americký fotbal není rugby!" prohlašuje Ištar Zahrávíová.

"Pirátské podmínky" 

Jako trenérka je samoukem a chce postavit první skutečný tým v království. Počítá s pomocí amerického trenéra nebo nějakého velkého klubu z americké Národní fotbalové ligy (NFL), s níž má "zajímavé" kontakty. Americký fotbal se dostal do Maroka v roce 2012, když se v Casablance, Rabatu a Tangeru zrodily amatérské kluby, dva roky před symbolickým vítězstvím národního mužského týmu na africkém šampionátu. V roce 2015 se vytvořil první ženský tým, Black Mambas.

V konzervativní společnosti, kde je sport převážně mužskou záležitostí, vyvolal vstup žen do této disciplíny, která je považována za tvrdou, zájem marockých médií a sociálních sítí. Zahrávíová ujišťuje, že se nesetkala s žádným problémem sexistického charakteru, ani u rodin mladých hráček.

Připomíná, že se maročtí sportovci vyznamenali v 80. letech minulého století, zejména s Naval Mutavakelovou, která se stala olympijskou vítězkou v běhu na 400 metrů překážek v roce 1984 v Los Angeles. "To, co potřebujeme, jsou týmy, federace, trenéři, sudí a šampionát," zdůrazňuje.

Jednadvacetiletá Ghíta Vasilová se připojila k Pirátům před rokem a poněkud náhodně. "Přišla jsem se podívat, jak trénuje přítelkyně, a trenér mě přesvědčil, abych to zkusila," říká studentka anglické literatury. "Dříve jsem bývala nesmělá. Tento sport mi však pomohl rozvinout mou osobnost, ovládat se a nebýt v takovém stresu," uvádí.