Archivy StB a hokej: kdo donášel na Nedomanského?

Devatenáct let po pádu železné opony odstartovala NHL sezonu v Praze. Přitom ještě v roce 1989 hráči za hokejem hojně emigrovali, jejich blízcí na ně donášeli, agenti tajné policie plnili svazky detaily z jejich soukromí. Komunisti se v osmdesátých letech naučili s vrcholovými sportovci i výhodně kšeftovat. Někteří na tom vydělávají dodnes.

On-line deník TÝDEN.CZ se za pomoci materiálů tajné policie a vzpomínek aktérů samých pokusil zmapovat osudy některých hokejových legend „zběhlých" do NHL a popsat rovněž oficiální byznys, který komunisti uzavírali s hokejovými kapitalisty ze zámoří.

V archivech Ústavu pro studium totalitních režimů leží pouze dva spisy na české hokejové velikány v zámořské emigraci: na Petra Svobodu a na Václava Nedomanského. A stejný archiv vydal zmínky o dvou informátorech z řad českých hokejistů v zámoří.

Nejprve vyvrhel, pak nejslavnější střelec

Píše se rok 1984, českoslovenští junioři právě prohráli v německém Bad Tölzu finále mistrovství Evropy. Mladí Sověti byli nad jejich síly. Náladu v šatně se snaží pozvednout vedoucí výpravy Josef Taraba: „U každého hráče jsem se zastavil, osobně mu poděkoval za výkon a utěšil jej, že i stříbro je úspěch - i u Petra Svobody, který také plakal." Věty nepocházejí z memoárů, nýbrž z vyšetřovacího spisu Státní bezpečnosti.

První dopis

Útržky z prvního dopisu z Kanady nadepsaného slovy „Ahoj Rodino", který agenti StB zabavili příbuzným Petra Svobody:   "Do Montrealu jsem přiletěl den před draftem. Už v letadle jsem byl novinách a letušky mě vzaly do kabiny pilotů a daly mi tašku s různejma dárkama. Po přistání na mě čekal trenér Montrealu odvezl mě na hotel... ...Druhý den byl draft. Hned u vchodu mi nasadili na sako dres Canadians a šel jsem s jedním překladatelem dělat snímky a rozhovory o hokeji do novin. Bylo to něco ohromného, to si ani nedovedete představit."

Dokument ležel dosud v archivech a o jeho existenci neměli ponětí ani členové rodiny Petra Svobody. Tajná policie shromažďovala důkazy proti osmnáctiletému hokejistovi, jehož lákala zámořská NHL.

„Přišlo mi, že v Československu to nemá budoucnost. O peníze mi tolik nešlo, chtěl jsem se prostě dostat až na špičku," vzpomíná po letech Svoboda. Než znovu oblékl reprezentační dres, uplynulo čtrnáct let. Ve finále olympijského turnaje v Naganu vstřelil v roce 1998 jeden z nejslavnějších gólů stoleté historie českého hokeje.

Odchod talentovaného litvínovského odchovance postihl jeho rodinu. Otec, který pracoval v místním hokejovém klubu jako sekretář, musel odejít. Další léta plnil v továrně čpavkové láhve.

„V prvních dnech jsem byl každou chvíli u výslechu. Ještě horší bylo, že jsme téměř nevěděli, kde je Petr," vypráví Karel Svoboda. O plánech svého syna a vyjednávání se skauty z NHL věděl delší dobu, ale přesné datum útěku pro jistotu nechtěl znát. Jedním z prvních, ke komu šel pro radu, byl Ivan Hlinka, který se z legální štace v NHL vrátil o pár měsíců dříve.

Rodina se nakonec sešla v zámoří kompletní. Po dvou letech emigroval ze zájezdu s hokejovou Plzní starší syn Karel a v roce 1988 i rodiče.

Jak božský „Nedo" oklamal StB

Mistrovskou partii s estébáky i všemi jejich informátory sehrál o prázdninách roku 1974 nejpopulárnější československý hokejista své doby, tehdy třicetiletý Václav Nedomanský.

Spis ukazuje, že právě v tomto roce se proti němu spiklo snad všechno: kluby rušily letité sliby, StB mu chtěla zabavit cestovní pas, chystalo se na něj vojenské nevolnictví, donášeli i jeho nejbližší - například rodinný přítel Ferdinand Prokš, který v padesátých letech v Hodoníně zakládal klub Slovan (vedl ho ještě na sklonku totality) a současně stál u prvních kroků malého Václava na bruslích; jako důvěrník s krycím jménem Ferda později vykládal estébákům detaily z hokejistova manželského života.

Hodonínský rodák se nakonec všem vysmál z druhé strany železné opony. Tajná policie i sportovní bafuňáři zuřili.

A udělal to s grácií sobě vlastní. Aby se vyhnul žlutorudému dresu jihlavské Dukly a zároveň se dostal do ciziny, zrušil trvalé bydliště v Bratislavě a přihlásil se v Brně, kde estébáci neměli žádné avízo, že mu domácí půda začíná hořet pod nohama. Tak to vyplývá ze spisu StB.

Na dovolenou do Švýcarska ho brněnská StB pustila i s manželkou a tříletým synem. A fingované stěhování do Brna využil Nedomanský jako krycí manévr pro rozprodej veškerého svého majetku.

„To se před emigrací povedlo málokomu, StB takové chování obvykle bedlivě monitorovala. Když s tím někdo začal, obvykle neskončil v cizině, nýbrž na Borech," říká Radek Schovánek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jak švédští hokejisté pašovali Hutku s Třešňákem

Estébáci mohli dělat, co chtěli, na hokejisty byli většinou krátcí. V klamání StB nebyli mistři jen domácí, ale i švédští hokejisté. V roce 1978 převzali od českých disidentů folkové nahrávky a ve výzbroji je převezli do Stockholmu. Tam z nich Jiří Pallas sestavil desku Zakázaní zpěváci druhé kultury. On-line deníku TÝDEN.CZ tuto informaci potvrdil písničkář Jaroslav Hutka, jehož písně se na desce rovněž objevily.

Práskači a čtveráci

Práskačů působilo podle pamětníků v hokejovém prostředí mnoho, málokdy se však jednalo o samotné hráče. „O emigranty se intenzivně začali zajímat, až když ovlivňovali život doma. Když například lanařili další hráče do NHL nebo se podíleli na převážení zakázaných tiskovin do vlasti," vysvětluje historik Radek Schovánek. 

V archivech StB se z hráčů, kteří naskočili do NHL, objevují mezi důvěrníky pouze dva lidé. Za krycím jménem Čert se skrývá František Černík, současný generální manažer extraligových Vítkovic, který v osmdesátých letech legálně působil jednu sezonu v Detroitu Red Wings. Jeho spis byl skartován, negativním lustračním osvědčením od tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse se chlubil už během senátní kampaně v roce 2002, z níž nakonec odstoupil.

Spisy z vnitra přímo neusvědčují ani českobudějovickou legendu Miroslava Dvořáka, který v klubu Philadelphia Flyers zazářil jako „zasloužilý oficiál" v letech 1982-85. Ve složce dávají estébáci najevo, že spolupráce s důvěrníkem pod krycím jménem Čtverák nebyla marná: „Jmenovaný byl využit na zajištění sportovních akcí v zahraničí... Ze strany pracovníků druhé správy byl Dvořák vždy hodnocen pozitivně," chválí Dvořáka důstojníci StB. „Jeho vystupování v zahraničí lze považovat za uvědomělé a seriózní. V době svého působení v reprezentačním mužstvu působil kladně na spoluhráče v souvislosti se snahou nelegálně odejít z ČSSR," sděluje spis. Jinak je svazek prázdný a podrobnosti o spolupráci chybějí.

Miroslav Dvořák se bránit nemůže, před třemi měsíci podlehl rakovině. Jeho spolupráci s StB zpochybňuje například jeho kolega z reprezentace Vladimír Martinec, dnes sportovní ředitel extraligových Pardubic. Sám v archivech odhalil trenéry, kteří o něm poskytovali informace tajné službě.

Více o osudech Petra Svobody, Václava Nedomanského, hokejových udavačích i obchodu komunistických funkcionářů s NHL se dočtete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN.

Foto: archiv, hokej.cz