Deset olympijských medailí, postup na fotbalovém Euru, triumfy v Davis Cupu i Fed Cupu, atletické úspěchy v prestižních soutěžích... Rok 2012 přinesl českému sportu bohatou nadílku skvělých úspěchů. Jenže ty se teď nesmějí stát zákeřnou ukolébavkou, která by navodila stagnaci a následný propad. Kapky ničivého bahna stékají po tuzemských sportovištích dál.
Z hlediska úspěchů musí český sport při pohledu do zpětného zrcátka hodnotit rok 2012 pozitivně. Na mezinárodních akcích znovu zněla česká hymna, vlála česká vlajka, tekly slzy české radosti.
Potlesk zaslouží už květnový bronz českých hokejistů na světovém šampionátu ve Švédsku a Finsku, který byl vlastně povedeným předkrmem menu dalších úspěchů. Český úsměv pak protáhla i fotbalová reprezentace, která se po ostudných karambolech v baráži propletla na mistrovství Evropy v Polsku a Ukrajině až do čtvrtfinále. Tam její udobřování fanoušků zastavili Portugalci.
Dařilo se ale také na jiných frontách. Českým atletům se povedlo mistrovství Evropy v Helsinkách (mimo jiné tři zlata - čtvrtstovkař Maslák, oštěpař Veselý, tyčkařka Ptáčníková ), oštěpařka Barbora Špotáková ovládla prestižní Diamantovu ligu.
Parádní žně pak přišly na olympiádě v Londýně, kde Češi vybojovali celkem deset medailí - z toho čtyři zlaté, tři stříbrné a tři bronzové. A další olympijské kovy měla přitom česká výprava na dosah.
Nutný úklid
Podzim se pak nesl v rytmu tenisové euforie. Nejprve obhájil ženský tým ve finále nad Srbkami loňský triumf ve Fed Cupu, pak získala v bitvě se Španěly po dvaatřiceti letech slavný Davis Cup i mužská parta. Po celý rok si navíc skvěle vedl Tomáš Berdych i deblový pár Lucie Hradecká Andrea Hlaváčková.
Skvělá jízda, jenže… jenže není čas na žádné pospávání či uspokojení následující úspěch. Na organizační úrovni prošel český sport výraznou restrukturalizací (nové vedení Českého svazu tělesné výchovy a sportu i Českého olympijského výboru), buduje se koncepce, která by měla vidět dál než do příštího dne. Začíná se vymetat bahno, které se na tuzemských hřištích i ve funkcionářských kancelářích léta schovávalo pod rouškou občas zveličovaných úspěchů. Slibný směr, jen ho udržet.
Pořádný novoroční úklid pak čeká (doufejme) i celý český fotbal. Korupční aféra, kterou odstartovala zářijová návštěva sparťanského bosse Daniela Křetínského u šéfa fotbalové asociace Miroslava Pelty a jež pokračovala přiznáním dvojice rozhodčích k převzetí úplatku za zajištění jarní výhry Plzně proti Jablonci, nabízí hodně tristní podívanou. A s ničivou silou plive na tvář celého sportu. Na tu tvář, která dokáže navzdory atmosféře politického i lidského znechucení stále ještě rozdávat radost.
