Do rozhodčí!

Dvě vážnější zranění hráčů. To je „moje bilance" za skoro pět let pískání. Na kontě mám jednu zlomenou ruku malého německého fotbalisty a jeden pochroumaný kotník většího Čecha. Ač jiné národy, reakce trenérů byly v obou případech stejné: seřvání rozhodčího.

Mnohem hůř jsem se vypořádávala se zraněným toho staršího z „obětí". Domácí hráč se svíjí těsně u rohového praporku. Drží se za kotník. Bolestivé grimasy, možná i slzy. Na hřiště přijíždí sanitka. „Povedený" začátek zápasu, místního derby ve IV.třídě.  

„To ho nevyloučíš?!" křičí domácí vedoucí. Nebyl to žádný likvidační faul, prostě nešťastný zákrok, pomyslím si. Odpískala jsem přímý volný kop, víc jsem udělat nemohla. „V pravidlech je jasně napsáno, že když přijede na hřiště sanita, je to červená!" nenechal se odbýt funkcionář. Snažila jsem se ho nevnímat, utkání pokračovalo. Doufala jsem, že se nad „svým" pravidlem zamyslí a dospěje k závěru, že říká pěknou blbost. Tak třeba: sanita přijede pro rozhodčího - kdo dá sudímu červenou?

Moudra domácího vedoucího ovlivnila celý zápas. O poločase jsem se mu snažila všechno vysvětlit. Marně. Ve druhé půli se přitvrdilo. Cítila jsem pomstu jeho hráčů. Počet žlutých karet se oproti prvnímu poločasu zdvojnásobil. Ale nešlo jinak. Nakonec domácí prohráli. No a já jsem po tomhle zápase získala nový „titul" - p**a.  A proto i s novou hodností si dovoluji napsat: Kdo chce radit a kritizovat, ať se naučí pravidla. Pravidla fotbalu.

Ani na zlomenou ruku asi desetiletého Němce nezapomenu. Po zápase za mnou přišli oba jeho trenéři. Řvali na mě. Nechápala jsem. O tom, že jejich svěřenec musel do nemocnice, jsem nevěděla. Jeho nešťastný pád jsem sice viděla - trochu nešikovnost - ale následky vzdušného souboje těžko odhadovat.

Diagnóza: zlomená ruka a hlavně prohra týmu s českými soupeři. Ambiciózní Němci utrpěli porážku, ostudnou prohru. A údajně pouze kvůli rozhodčí! Já jsem mohla za zranění i za prohru! Výrazně zvýšený hlas německých funkcionářů neutichal. Ač nesystematicky studuji němčinu deset let, dělala jsem, že jim nerozumím. To jsem si pomohla!

Oni se totiž odbýt nenechali. „English?" Zavrtěla jsem hlavou. A tak použili univerzální dorozumívací prostředek - ruce. A naznačovali něco v tom smyslu, že na hřišti byla dvě družstva, ale já viděla jenom jedno...

Chudák Němci, z mezinárodního turnaje neodjeli s vítězným pohárem, ale s naprostou frustrací a jednou rukou v sádře. S velkou škodolibostí napsáno: tak aspoň měli dvě „trofeje" místo jedné.

Grafika: Týden