O chlapcích a chlapech aneb od bonzování až po sex

Pískat zápasy mužů, to je vždycky zážitek! Hráči si mě pletou s princeznou: „Ruku líbám" nebo můj rozhodcovský outfit hodnotí jako žhavý trend sezony: „Pani rozhodčí, dneska vám to ale sluší." Skutečně absurdní situace! Možná k nim dochází právě proto, že jsem jediná holka, která píská v  našem okrese. Hm, už tři roky nepřibyla žádná další „Dáša".

Mám proto pocit, že chlapi často nevědí, jak se ke mně mají chovat - lichotky a zase lichotky. Ale přiznávám, slyším je ráda. Moc ráda. Ostatně jako každá ženská.

Projevy hráčů jsem si dovolila zobecnit do pěti bodů, a sestavila tak nepříliš reprezentativní vzorek chování dospělých fotbalistů z Písecka vůči mně, tedy ženské sudí:

● Musejí vyhrát (za každou cenu): Ostatně, kdo by nechtěl vyhrát, že?! Ovšem použité metody k zisku tří bodů vypadají často jako pokus o nenásilné odrovnání soupeře a já v něm figuruji jako jakýsi mezistupeň. Hrůza! „Pani rozhodčí, on vám nadává," upozorní mě hráč. Co mu mám na to odpovědět? Děkuji uctivě, jsem ráda, že jste mi to řekl a necitoval ho doslova?! To tedy ne! Když jsem nadávku neslyšela, jakoby snad ani nebyla řečena. A vyřešeno. Obětí bonzování, práskání či donášení se stal i hráč, který se chystal do hry. „Pani rozhodčí, má náušnice!" To mi vůbec nemusel říkat. Tři zlaté kroužky v uchu opravdu nejde přehlédnout. Ovšem vrcholem všeho bylo, když jsem byla obeznámená, že hráč číslo 8 je opilý. OK, jestli je on opilý, tak já taky: Osmička, co to je za číslo? Že by ten sněhulák?

● Jsou gentlemani: To jsem snad měla napsat jako první. Je to nejdůležitější bod. „Počkej s tou rozehrávkou, pani rozhodčí si musí zavázat tkaničku... Máte rozvázanou tkaničku," říká hráč z domácího týmu. To je chvályhodné, že mají starost, aby paní rozhodčí nezakopla a nerozbila si kokos... Aha, už jsem to pochopila. Domácí jsou pod tlakem a snaží se uhájit remízu...Ale určitě by to řekli, i kdyby usilovně potřebovali vyrovnat.

● Rádi lichotí: Tak jsem zase u těch lichotek. Ego je ego. „To dneska určitě vyhraje, když nám píská tak pěkná paní rozhodčí." No jo, to ovšem nezáleží vůbec na mě, a jinak děkuji.

●Jsou skvělí herci: Já tomu říkám: perfektní herecký výkon hodný ceny Thálie. Skuteční umělci snad prominou. Ale předstírání faulů a bolestivých grimas by si určitě nějaké to ocenění zasloužilo. „No, tak jsem to zkusil, no," prohodí na zemi válející se hráč. Bohužel, já se jen tak nenachytám.

● Mají rádi panny: Orel, nebo panna? ptám se před zahájením hry, když se losuje, který z týmů bude rozehrávat. „Pannu...ty mám totiž nejraději," utrousí jeden z kapitánů. Když si hráči z devadesáti devíti procent vybírali stále stejnou stranu mince, řekla jsem si: takhle to dál nejde, a rozhodla se pro změnu losovacího zařízení. Losování píšťalkou by mělo být objektivnější...

K vyrovnanosti textu by bylo potřebné napsat, jaká je jediná ženská rozhodčí Písecka. Řekla bych, že jsem až moc hodná. A nějaký jiný, nezávislý úsudek? Třeba názor malých fotbalistů z Kovářova: Je ošklivá a ještě nadržuje...

Grafika: Týden.cz