Poslední premiéra

Poslední zápas v podzimní části sezony a k tomu premiéra. Poprvé, po téměř čtyřech letech pískání, jsem nerozhodovala zápas jako jediná ženská. Byly jsme dvě. Hanka jako hlavní a já na postu asistentky.

Na to utkání jsem byla zvědavá. A po něm zklamaná. Jak to bývá, všichni vypadali zezačátku spokojeně. Nebo se tak aspoň tvářili - dvě ženské sudí. „Asi se stanu taky rozhodčím," zaslechla jsem. Hráči byli samá legrace. Ovšem po zápase bylo všechno jinak. Domácí chtěli volat policii. Od „lásky" k nenávisti je opravdu blízko!  

Ten hlavní problém byl v registracích hráčů. Svaz nařídil zkontrolovat, zda fotka na registračce odpovídá věku hráče. Pokud ne, měla být zabavena. Takhle domácí přišli o tři průkazy. S tím se však nechtěli smířit. „Je to majetek hráče. Nedovolím, abyste je sebrala. Klidně zavolám policii," ozývalo se od domácích na adresu hlavní sudí.

Opravdu nechápu, proč byl kvůli tomu takový rachot. Další den, kdy měl hrát jejich B-tým, mohli hráči nastoupit klidně bez registrací. Jde to. Místo nich by použili občanky a pak by vedení všechno vysvětlilo a doložilo na svaze.

Domácí policii nezavolali. Ještě aby jo!  Ze stadionu nás odjet nechali. Hance samozřejmě registrace museli ponechat. Kapitán to podepsal, takže se zabavením souhlasil. (A pak toho litoval. Jo, i jinde platí: než něco podepíšeš, přečti si to).

„Ze mě si příklad neber," řekla mi bezprostředně po zápase Hanka, která píská o soutěž výš než já. To utkání se jí nepovedlo. Od delegáta dostala hodnocení uspokojivý výkon. „Za co byly ty čtyři žluté karty v prvním poločase? Ani jedna nebyla správně udělena," zhodnotil. Jednu z nich dala Hanka za nadávku soupeři: „Kreténe!" „Nesmíte to pískat podle pravidel, ale v duchu pravidel," radil jí delegát. Hanka se bránila: „Chtěla jsem mít od nich klid."

Já bych tu kartu také nedávala. Ani za cenu klidu. To by žluté napomenutí měla možná velká část hráčů. A ze žlutého mariáše by mohlo být vyloučení za vyloučením.

Ani já jsem z toho zápasu nevyvázla s čistou kůží. Přehlídla jsem jeden ofsajd. Jenom jeden, to jsem považovala za úspěch. Útočníci obou týmů se totiž pořád pohybovali na hranici ofsajdu. Mnohdy rozhodovaly doslova milimetry.

Snad to příště bude lepší. Další možnost budu mít až v dubnu. Podzimní část sezony je pryč. Tak zase na jaře.

Sportu zdar a fotbalu zvlášť!

Grafika: Týden