Zažila jsem to. Slovy všechno špatně zhodnotil delegát můj výkon asistentky v zápase I.B třídy. Jak všechno špatně?! nechápala jsem a ve vteřině se mi promítnul celý zápas.
Neměla jsem z něj špatný pocit. Opravdu. Ofsajdy, rohy či odkopy od brány jsem, myslím, odmávala správně. A to je přece pro pomezní rozhodčí ta nejdůležitější náplň práce, ne?
Chyby jsem v tom utkání ale nadělala. Dvakrát mě při signalizaci vhazování opravil hlavní rozhodčí. Byly to sporné auty. Rychle jsem rozhodla a evidentně špatně (podle nepsaného pravidla, že hlavní rozhodčí má vždycky pravdu). Mnohem horší ale bylo, že jsem pustila na hřiště zraněného hráče. Tohle pochybení přijímám. Ale s některými výroky delegáta se mi nechtělo souhlasit:
▪ „Jak držíš ten praporek?"(Držela jsem ho za rukovítko pravou a výjimečně levou rukou. Teď vážně nevím, jak je to správně).
▪ „Můžeš mi říct, proč se při vhazování hráčům uhýbáš?! Jen ať si tě obejdou." (Pro dobrotu na..).
▪ „Minimálně dvakrát jsi se neshodla s hlavním. Diváci se hodně smáli." (Minimálně i maximálně dvakrát).
▪ „Co ty ofsajdy, vždyť vůbec nebylo vidět, na jaké straně hřiště byly?" (Praporek byl ve vodorovné poloze, takže ofsajdy musely být uprostřed hrací plochy).
Co mi delegát vytkne dál? Že jsem měla pravou stulpnu o centimetr níže než levou? Že jsem se málo usmívala? Naštěstí už přešel k hodnocení druhého asistenta.
Je to stejně zvláštní. Na I.B třídu, kterou jsem před tímhle utkáním mávala asi pětkrát, jsem nic podobného nezažila, ba právě naopak: „Máváš líp něž někteří kluci" nebo „Mile jsi mě překvapila".
A předvedla jsem podle delegáta vůbec něco správně? Aha, já zapomněla. Když je všechno špatně, tak všechno...
Grafika: Týden.cz
