Málokterý hokejista změnil pojetí hry tak jako kanadský obránce Bobby Orr. I proto jej mnozí považují za nejlepšího beka všech dob, další rozdělují dějiny NHL na období před Orrem a po něm. Hokejový revolucionář, který i přes problémy s koleny posbíral v dresu Bostonu Bruins 17 individuálních cen a dvakrát se radoval ze zisku Stanley Cupu, oslaví 20. března sedmdesátiny.
"Neznám žádného jiného hráče, který by v kolektivním sportu čněl nad ostatními tolik jako Bobby Orr. V tomto směru se mu nevyrovnají ani Gretzky či Jordan," vysekla Orrovi poklonu někdejší brankářská hvězda Ken Dryden. Genialita hokejisty se čtyřkou na zádech spočívala hlavně v tom, že uměl stejně dobře gólům zabraňovat jako je střílet, kromě toho byl i skvělým tvůrcem hry.
Po většinu své kariéry Orr oblékal dres bostonských "Medvědů", které spolu s Philem Espositem vytáhl z pozice nejslabšího týmu NHL až ke dvěma triumfům v letech 1970 a 1972. "Orr je skvělý hokejista, který se rodí jednou za 15 let. Má pro nás cenu dvou gólů: nejméně jeden vstřelí a alespoň jednomu zabrání," tvrdil trenér Bostonu Harry Sinden.
Poslední dvě sezony strávil Orr v Chicagu, za které však odehrál pouze 26 zápasů. Kvůli mnohokrát operovaným kolenům musel definitivně pověsit brusle na hřebík již ve 30 letech, loučil se v roce 1978 se skvostnou bilancí 270 branek a 645 asistencí v 657 utkáních. Již o rok později byl přijat do Síně slávy NHL, ve stejném roce obdržel i Řád Kanady.
Rodák z ontarijského Parry Soundu Robert Gordon Orr získal osmkrát za sebou Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce, třikrát Hart Trophy a dvakrát Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče základní části, respektive play off. Kromě toho dvakrát ovládl kanadské bodování celé ligy, což žádný jiný obránce nedokázal. Také jeho čtyři individuální trofeje v sezoně 1969/70 zůstávají dodnes platným rekordem NHL.
Na mezinárodní scéně se hráč s přezdívkami Bobby Hockey či Mr. 2:0 představil jen jednou, i to však stačilo k tomu, aby zazářil. Poté, co musel v roce 1972 kvůli kolenům oželet Sérii století, dovedl o čtyři roky později Kanadu k vítězství na premiérovém Kanadském poháru a sám byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje.
Malý Bobby stál na bruslích poprvé jako čtyřletý, ve 12 ohromil zástupce Bostonu, který si s předstihem zajistil jeho služby. Do NHL mohl naskočit až po dovršení plnoletosti, a tak se několik let zdokonaloval v juniorských soutěžích, kde v barvách celku Oshawa Generals převyšoval i o několik let starší protihráče. V NHL debutoval v roce 1966, díky známému právníkovi Allanu Eaglesonovi se okamžitě stal nejlépe placeným hráčem.
Po letech podepsal Orr jako první hokejista milionový kontrakt, v Chicagu naopak odmítal svůj plat s tím, že když nehraje, tak si ho nezaslouží. Část potom čerpal jako asistent trenéra, kolem hokeje se na rozdíl od svých dvou synů jako hráčský agent pohybuje dodnes. "V porovnání s těmi, kterým osud nepřál a přesto bojují, jsem vlastně ničeho výjimečného nedosáhl," prohlásil skromně vášnivý rybář.
