Olympijský blog
Chyťte "Samici"! O zlatém budíčku a hokejovém bobříku
18.02.2014 06:15 Od zvláštního zpravodaje z OH
Ještě před zlatým závodem Eva Samková trenérovi řekla: "Jestli vyhraju, nic jim říkat nebudu." Její slova byla směřována k novinářům - samozřejmě že jenom v legraci. Jenže od své životní jízdy prakticky nedělá nic jiného, odpovídá na jednu otázku za druhou a ještě dlouho odpovídat bude. Eva Samková prý nerada vyhledává mediální pozornost. Tak to má nyní teda trochu pešek.
Protože v tom případě její olympijský triumf spustil hned dvě laviny zájmu. Té první tady v Soči zatím odolává od chvíle, kdy na trati snowboardcrossu zesměšnila celý zbytek světa. Ta druhá, mnohem delší a silnější, na ni čeká okamžitě po příletu domů. Ale jde to vůbec jinak?
Olympijská vítězka, jíž donedávna téměř nikdo neznal. Navíc na svahu tak suverénní, sebevědomá i pokorná zároveň, a přitom pořád svá a stejně trhlá. Se spontánními gesty, namalovaným knírkem, šibalským kukučem, jakému lze velmi snadno podlehnout. Takovou hrdinku národ začne rychle milovat.
Jenže tahle "Samice" - tak na ni v jejím týmu volají - stojí najednou na startu ještě jednoho závodu. Závodu, v němž se bude muset snažit vytěžit maximum ze své čerstvé slávy. Proč? Protože jí není lhostejný její milovaný snowboardcross, který doteď v Česku postrádal jakoukoliv podporu. Dokud její jméno pofrčí, mají tihle snowboarďáci šanci něco změnit.
Ona sama říká: "Budu chtít propagovat můj sport, ale spíš osobní účastí na závodech než nějakými rozhovory." Sympatická vize sympatické Evy. Tady ale čekající frontě na interview těžko někam uteče a doma to nebude jiné. Je jako ta ovečka na jejím prkně, kterou honí namalovaní vlci na přilbě.
Nervozita u hokejistů stoupá
Smršť žádostí o rozhovor jí v pondělí zpestřil vysněný zážitek - setkání s Jaromírem Jágrem. Zářili byste, jak zářila. Zato s novináři hokejová modla už třetí den nemluví a trenér Alois Hadamczik kráčí v jeho stopách. Jestli je možné momentální náladu hokejistů nějak vystihnout, pak asi bez slova "uvolněná". Klíčové osmifinále s federálními sousedy je tady. Z týmu je to cítit a napětí stoupá.
Teď jen krátce odbočím... Rusové pořadatelství her zvládají bez větších potíží, jen se jako všude jinde objeví sem tam zádrhel. Český kouč totiž nehovoří anglicky, což se ale vždy rychle vyřeší. Háček je spíš v tom, když dělá tlumočnici nebohá dívka, která sice studovala češtinu, ale hokejové prostředí je pro ni španělskou vesnicí. Pak se překlad otázek a odpovědí mění ve frašku. A zámořští novináři valí oči, co tím trenér vlastně myslel.
Mimochodem, když jsem včera mířil do olympijského parku, narazil jsem na skupinu slovenských fanoušků. Slováci si na nás hodně věří, možná i díky vzpomínce na předloňský šampionát. Anebo skutečností, že zatímco hra Čechů stále marně hledá nějaký svůj systém, jejich mužstvo se v posledním utkání s Ruskem dost výrazně zvedlo. Těžko hádat, zda se Hadamczikovi dobře spalo.
Ale proč by vlastně nemělo... Podle jeho slov přece hrají Češi dobře. Jen taková připomínka - že černá je bílá tvrdil Michal Bílek tak dlouho, až ho jeho ztráta jakékoliv soudnosti uvalila do role nepřítele fotbalového národa. V Bolšoj Areně se zahraničním médiím může trenér Hadamczik obhajovat jakkoliv - stejně z tiskové konference budou odcházet vždy s nechápavým výrazem. Horší to pro něj v případě neúspěchu bude po příletu domů. Tam už porozumí všem, ale nejspíš ne všichni jemu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.