Cíleně dopuje jen blbec. Léky potřebuje každý
04.02.2008 07:00 Původní zpráva
Za oknem plískanice a v krku oheň. V době chřipek a nachlazení zažívají profesionální sportovci dilema - nemoc musejí léčit jen pomocí těch správných (povolených) léků. Důvod? Doping.
Zatímco miliony lidí polykají medikamenty proti chřipce po hrstech, sportovci musejí být obezřetní. Stačí jediný omyl a je po kariéře. „Boj s dopingem v mnoha ohledech narostl do extrému. Sportovec nemá šanci vědět, co je ještě povolené a co již ne, zejména co se týče léčby i běžného onemocnění, jako je třeba chřipka," stěžuje si běžec na lyžích Lukáš Bauer.
Úspěšný reprezentant tak musí z domovského Božího Daru s rýmou až do daleké Jilemnice za reprezentačním lékařem. „Ví, co jaký lék obsahuje, zná všechna nařízení, může tedy předejít případným rizikům," řekl Bauer serveru TÝDEN.CZ na adresu doktora Martina Koldovského.
Léčení sportovců medikamenty |
V případě dlouhodobě užívaných léků udělují pracoviště Světové antidopingové agentury v dané zemi výjimky, které umožňují užívání nezbytně nutných léků obsahujících látky z listiny nepovolených prostředků. Při jednorázové léčbě však leží odpovědnost na samotném sportovci. Během dopingové kontroly vyplňuje sportovec do protokolu jména léků, které užívá pravidelně nebo které bral v době bezprostředně předcházející odběru vzorků.
Případy "dopujících" sportovců: |
Bohdan Ulihrach - na jaře 2003 tenista prokázal, že zakázaná látka se do jeho těla dostala z výživové tyčinky podané oficiálním fyzioterapeutem na turnaji ATP. Původní trest byl dva roky, po devíti měsících byl zrušen.
Michael Vyhlídal - bývalý hokejista Pardubic dokázal, že dopingovou látku neuvedl na obalu výrobce potravinového doplňku, který snědl. Také on měl původně pauzírovat dva roky, později byl trest zrušen.
Romário - legendární brazilský fotbalista užil lék podporující růst vlasů obsahující zakázanou látku finasterid. Výsledek? Sto dvacet dní bez fotbalu, trest na nižší hranici sazby. |
Jen pro představu: Antidopingový výbor ČR uvádí přes 280 zakázaných medikamentů, nepočítaje v to léky obsahující betablokátory a alkohol.
Pozor na obvodní lékaře!
„Na druhou stranu existuje řada léků, které zakázané nejsou," tvrdí Koldovský a varuje, že je třeba být při léčení sportovce nadmíru opatrný. Když je nejhůře, může naordinovat i zakázané medikamenty. Ty zaznamená do protokolu, který během dopingové kontroly sportovec předloží. „Raději se však zakázaným lekům vyhýbám," dodává lékař. Podle jeho kolegy, šéflékaře olympijského výboru Jaroslava Větvičky, se většina léků dá nahradit. „Na všechny akce s sebou pro jistotu vozím seznam zakázaných látek," dodává.
Sportovec by se prý měl radši obloukem vyhýbat ordinacím obvodních lékařů. „Je to dost nebezpečné," říká Koldovský. „Obvoďák léčí pouze na základě zdravotního stavu, ne s důrazem na sport, často nic neví ani o listině zakázaných prostředků." Větvička doplňuje: „Obvodní lékař má na jednoho pacienta sedm až deset minut, to pro komplexní péči o sportovce nestačí." I proto má každý významný sportovní klub vlastního lékaře.
Krasobruslařský mistr Evropy Tomáš Verner to má oproti jiným jednodušší: jeho otec je lékař. „Přesto všechno konzultuji ještě se sportovním doktorem," říká.
Dopuje jen blbec nebo profík
K dopingovým nálezům po požití zakázaného medikamentu přesto občas dochází. Nejnovějším případem může být kauza hokejisty a bývalého reprezentanta Luboše Roba, který v listopadu neprošel dopingovou zkouškou, nález efedrinu v moči potvrdila i čtvrteční analýza. „Byl jsem každopádně nachlazený," řekl ČTK. Hokejistův vzorek podle jeho slov „obsahoval nadlimitní hodnoty látky, jež je běžně přítomna v těle a zároveň ji obsahují i běžně dostupné léky". Nález podle něho souvisel s chřipkou. „V osmatřiceti letech cílený doping nepotřebuji. Vše vzniklo z neopatrnosti," zdůraznil.
Zřejmě kvůli neopatrnosti si od vrcholového sportu odpočine dva roky juniorský reprezentant v běhu na lyžích Ondřej Horyna. Při dopingové kontrole v lednu 2007 byl v jeho organismu nalezen prednisolon v množství, které více než trojnásobně převýšilo povolenou hranici. Závodník tvrdil, že pochází z léku, který použil bez konzultace s lékařem na léčbu astmatického záchvatu.
„Stane se to z neznalosti. Sportovec na to nemyslí, vezme si něco proti kašli - a je to," komentuje Horynův případ Koldovský, který přináší i zajímavý postřeh: „Nyní záměrně dopuje už jen blbec nebo někdo, kdo má za sebou zázemí několika laboratoří. Jinak to v současném boji proti dopingu ani být nemůže."
V podobném duchu mluví i šéf Antidopingového výboru Jaroslav Nekola, vzhledem ke své funkci však volí mírnější slova. „V poslední době podle mého převažují případy, kdy jde o doping z neopatrnosti," říká, ale jedním dechem dodává: „Nelze to dost dobře rozlišit, obhajoby sportovců jsou obvykle vedeny tak, že se jim látka do těla dostala z léku."
Má to svou logiku - při cíleném dopingu přichází automaticky zákaz činnosti na dva roky, pakliže ale sportovec prokáže, že se mu do těla dostala zakázaná látka z medikamentu, může vyváznout s trestem mnohem kratším.
Foto: Jan Zátorský
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.