Jeho fešáckou fotku s pádlem v ruce a vlasy staženými šátkem měla kdysi ve svém pokoji snad každá holka. Dvojnásobný olympijský šampion Martin Doktor byl v devadesátých letech národním idolem, ale poslední dobou slavného kanoistu s pádlem v ruce neuvidíte. Úspěšný olympionik vyměnil loď za kancelář a místo zlaté medaile se mu na bedrech houpe pořádný ranec zodpovědnosti. V Soči má na starosti život české výpravy. "Vepřo knedlo zelo a plzeňské," jmenuje to, co mu v olympijské jídelně nejvíc chybí.
Na vodním kanálu zažil laviny radosti a euforie i chvíle strachu. Na hrách v Atlantě, kde v roce 1996 vybojoval dvě zlaté medaile, zaútočili teroristé. Po bombovém atentátu v olympijském parku tehdy umírali lidé a Doktor dodnes vzpomíná, jak pak okolí vodního kanálu lemovali ukrytí vojáci se samopaly.
"Při vjezdu na sportoviště jsem prošel i sedmi osmi kontrolami," přiblížil nedávno v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Doktor. Teď v Soči ho spolu s dalšími olympioniky čekají hodně podobné procedury. Ale zároveň i nová role. Jako šéf české mise musí všechny své síly soustředit na hladké působení národní výpravy v dějišti her.
Pryč jsou tak chvíle odpočinku i tvrdého tréninku, soustředění a pilování techniky. Veškerý čas má Doktor pečlivě rozplánovaný, funkcionářská práce ho zaměstnává na plné obrátky. "V neděli jsem měl čtyřiaosmdesát telefonátů. Mám tu tři mobily. Český, ruský a ještě jednu horkou linku přímo na organizační výbor her," přiblížil na webu olympijského výboru organizační "mučení", které v posledních týdnech zažívá.
Přímo v Soči plní bývalá kanoistická hvězda roli hromosvodu. Na její hlavu padají všechny věci související s ubytováním sportovců, akreditacemi, logistické záležitosti a další. Asi největší zkouškou posledních dní bylo pro Doktora zařídit vydání zadrženého materiálu české výpravy na letišti.
Maily až po Soči
"Trvalo to týden, než nám věci vydali a navíc je dovezli všechny dohromady do pobřežní vesnice. Byly toho čtyři tuny a vše jsme museli ručně přebrat. Spokojený jsem byl, až když jsme tam dostali poslední lyžáky," prozradil šéf české mise.
Olympijská horečka přitom odsunula spoustu věcí stranou. V mailové schránce se tak Doktorovi kupí doručené zprávy, které se odpovědi jen tak nedočkají. "Vše, co se netýká přímo her a nehoří, odsouvám dál a vrátím se k tomu po hrách," netají.
A častěji než naživo vidí poslední týdny jeho tvář z novin a televize i rodina. "Jsme v kontaktu přes internet v podstatě každý den, ale čas na dlouhé hovory samozřejmě nemáme. Musím poděkovat své rodině i rodinám mých kolegů, které s námi mají trpělivost a musejí snášet dlouhá odloučení. Navíc jsme moc doma nebyli ani týdny před hrami, kdy jsme de facto bydleli v kanceláři."
Nejde ale jen o stohy vyřízených papírů a protelefonované noci. Doktor toho české výpravě může přinést daleko víc. Dokonale ví, jak chutná triumf. A jak ho docílit. Umí poradit, motivovat, uklidnit. A jako bývalý sportovec má v hlavě zakódovanou obrovskou touhu uspět. Role sympatického devětatřicátníka může být v Soči jednou z klíčových.
