Momentka z maratonu
Dvojčata protnula cíl ruku v ruce. Chtěla se zviditelnit, kritizují je
17.08.2016 14:30 Původní zpráva
Lidské příběhy na olympiádě občas převýší ty medailové. Je to i případ Lisy a Anny Hahnerových, německých maratonkyň, dvojčat, která doběhla do cíle ruku v ruce. Hezké rodinné gesto, nebo vypočítavý akt ke zviditelnění? Na pohled banální situace si našla příznivce i kritiky.
Brazilská olympiáda zažila pozitivní i zcela temné momenty. Tím prvním příkladem bylo gesto Novozélanďanky Nikky Hamblinové, která zapomněla na závod a raději pomohla Američance Abbey D´Agostinové. Opačné je pak třeba nesportovní chování egyptského judisty, který odmítl podat ruku a vyjádřit respekt svému přemožiteli z Izraele.
Příběh dvojčat Hahnerových je z úplně jiného soudku. Nemá politický podtext, ani nezdůrazňuje myšlenku fair-play. Nešlo zdaleka ani útok na čelní pozice maratonského závodu.
Sestry se prostě rozhodly doběhnout do cíle společně, ruku v ruce. Skončily na 81., respektive 82. místě. Přesto se dostaly na přední místa zpravodajských serverů, jako je třeba slavný New York Times.
"Vítězství a medaile nejsou primární cíl. Pořád by ale každý olympionik měl mít motivaci vydat ze sebe absolutní maximum a bojovat o co nejlepší výsledek. Jejich hlavním cílem bylo strhnout na sebe mediální pozornost," rozčílil se Thomas Kurschilgen, sportovní ředitel Německé atletické federace.
Dvojčata tato reakce po nedělním závodu překvapila. V pondělí se k celé situaci odmítla vyjadřovat, Anna Hahnerová se však nakonec přeci jen neudržela.
"Ve všech předchozích maratonech jsme běžely společně, v závodě pak nastal okamžik, kdy jsme se rozdělily. To byl případ i olympijského maratonu," konstatovala. Anna začala rychleji, Lisa ji však dohnala na sedmnáctém kilometru a dohodly se, že poběží tři kilometry společně.
"Pak jsem si uvědomila, že nemohu držet stejné tempo a nechala ji běžet. Lisa pořád nebyla daleko ode mě. V závěrečné části jsem ze všeho vydala všechno a tři sta metrů před koncem jsem se přiblížila Lise. Byl to kouzelný moment, že jsme mohly proběhnout cílem společně. Nijak jsme nepřemýšlely nad tím, co děláme," uvedla jedna ze sester.
"Na tenhle maraton jsme spolu trénovaly čtyři roky. Navzdory výslednému času víme, že jsme do toho daly vše," míní Anna, ačkoliv obě zaostávaly o téměř dvacet minut za svým nejlepším časem. "S časem spokojené nejsme, ale ten moment, jak jsme společně přešly cílovou čáru, je jeden z největších sportovních okamžiků naší kariéry," dodala dvojčata, navzdory všem kritikům.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.