Ani výhra nad Řeky neuklidnila atmosféru v českém národním týmu. Válka mezi hráči a fanoušky pokračuje. Vlastně - graduje. Fotbalisté si na lidi otevírají pusu. "Jdeme všichni sborem za tím jedním volem," vymyslel svéráznou rýmovačku, která by mohla vystihovat českou fotbalovou mentalitu, obránce David Limberský.
V roce 2004 byl modlou, miláčkem, hrdinou dívčích srdcí a supermanem mužských pivních diskusí. V roce 2012 je Milan Baroš synonymem pro něco špatného, namachrovaného, flákajícího se, simulujícího, marného, mizerného, prostě něco, na co se musí pískat a co ženy už nemohou mít rády.
On sám má toho dost. Na Euru žije ve vlastní vakuové ulitě, absolutně odmítá média, neříká ani slovo. Mluvil jen pro televizi UEFA, protože musel. Polští fanoušci po něm chtějí podpisy, on autogramy ochotně dá, ale s českými fandy se nebaví. Po zápasech jim neděkuje, ani v úterý nebyl v hroznu hráčů, kteří slavili.
"Nedivím se mu. On šel poděkovat jen svým známým a rodině. Všichni máme v publiku kamarády a příbuzné. Ale pak je tam určitá skupina lidí, která na Milana a taky na trenéra píská. To mě strašně zklamalo. Lidem, kteří nám fandí, bych řekl díky, ale těm ostatním asi ani ne," říká bez vytáček Tomáš Sivok.
I prodavačce je ho líto
Reprezentanti nyní mají střelivo. Mohou se do chování českých fanoušků pustit, jelikož vyhráli, disponují třemi body, Euro je najednou veselejší, a tak argumenty nenávisti nechápou a tvrdě se proti nim ozývají. "Kritiku prostě neberu. Buď by měli lidé pískat na nás všechny, nebo dát všem pokoj. Prostě je to asi v módě, že se píská na Baryho. Milan už je s tím tak nějak smířený. Klobouk dolů, je v tomhle hodně silný," obdivuje spoluhráče Limberský.
"Asi to dělají všichni. Jdeme všichni sborem, za tím jedním volem. V jiných týmech tohle absolutně není. Ale u nás? Co divák, to trenér. To je česká mentalita!" dodává Limberský.
Na Euru je svérázný český přístup velkým tématem. Prodavačka v polském krámě se ptá: "Proč nemáte rádi Baroše? Je mi ho líto!" A téma pískotu výrazně vyplňuje i zahraniční mediální prostor. Kouče Bílka se ptal na nenávist novinář z britského Guardianu, Michal Kadlec pak dodává: "Přišli za mnou němečtí novináři a ptali se na chování fanoušků. Nemohl jsem jim odpovědět, protože jsem odpověď také neznal. Nechápeme to. Odkud to vyšlo - od fanoušků, nebo od médií? Kdo ty fanoušky nakazil? Dá se říct, že pískají na nás všechny, vždycky to zasáhne celý tým. Každý se snaží pro Česko udělat maximum. Tohle by si lidi fakt mohli odpustit."
Baroš nikterak nezáří, při racionálním shrnutí jeho dvou výkonů lze říct, že proti Rusku nedostal jediný míč, s Řeckem se snažil, ale brzy jej opět odřízla ze hry česká defenzivní pasivita. Je ale pravda, že zápas mu extra nevyšel. I proto střídal. Přesto je pískání ostudou Česka a postupnou cestou evropského zaškatulkování našeho do národa do role prudivých morousů. Tohle se prostě na takovém turnaji nedělá.
Užívejme si!
"Lidi by si měli vzít příklad od Irů nebo Řeků. Oni prohráli, ale stejně si to užívají, zpívají hymny, radují se. Tým z roku 2004 je navždy minulostí, tohle je jiný mančaft, na Euro jsme se dostali velkou prací a postup do čtvrtfinále by byl historický úspěch. To by si lidé měli uvědomit. Je mi to strašně líto. Ať si to tady více užívají!" prosí Sivok o toleranci .
Stoper Besiktase Istanbul je s Barošem na pokoji, takže přednesl chvilkovou sondu do života nenáviděného útočníka: "Třeba já mám internet od prvního zápasu vypnutý, nic si nečtu, chci mít čistou hlavu. Ani Milan moc nečte, ale pravda, že občas se tím docela i kochá. Je dost velký masochista, libuje si v tom. Samozřejmě si z toho děláme srandu, co jiného..."
Je téměř jisté, že Baroš po Euru reprezentační kariéru skončí. "Nedivím se mu. V téhle atmosféře bych skončil také," říká radikálně Sivok.
Euro 2012 je prostě vyvrcholením smutného osudu chlapíka, jenž byl v roce 2004 miláčkem žen i mužů...
