Nepsané, 36 let staré pravidlo, zní jasně. Pokud se česká (československá) reprezentace utkala s ruským (sovětským) výběrem na evropském šampionátu, odcházela z Eura s medailí na krku. Čeští fotbalisté by však dopředu jásat neměli, historická bilance s pátečním soupeřem totiž pozitivní není.
Zatímco v hokeji se česká reprezentace střetává s Ruskem hned několikrát za rok, ve fotbale je vzájemných střetů jako šafránu. Vždyť po rozpadu Československa se s výběrem sborné střetli pouze jedinkrát. Historie pamatuje dohromady na 13 duelů těchto národů, z nichž Češi vyšli jako vítězové pouze dvakrát.
"Štístkův" nesmrtelný zásah
Euro 1996 v Anglii, základní skupina
Postup ze skupiny "smrti" se zdál jako nadlidský úkol. I přes úvodní prohru s Německem však měli čeští fotbalisté naději po výhře nad Itálií. K postupu potřebovali remízu nad Ruskem. Po úvodních dvaceti minutách to vypadalo na českou krasojízdu.
Už v páté minutě se po rohovém kopu vyšponoval k nejvyššímu skoku Jan Suchopárek a nekompromisní hlavičkou otevřel skóre. Další český gól byl fotbalovou parádou. Kapitán Němec našel na vzdálenost 48 metrů nabíhajícího Pavla Kuku, který se hlavou taktéž nemýlil.
Rusové ale po přestávce nesložili zbraně. Mostovoj třetím gólem hlavou snížil, Tetradze po chvíli srovnal a pět minut před koncem základní hrací doby dokonal obrat parádní dalekonosnou střelou Biesczastnych.
Pro Čechy to musela být obrovská rána. Trenér Uhrin ale v závěru poslal na trávník teprve třiadvacetiletého Vladimíra Šmicera, který začal psát úvodní pasáž své slavné kariéry na liverpoolském stadionu Anfield Road. Jeho gól v 88. minutě znamenal postup do čtvrtfinále a zároveň konec ruských nadějí na tomto šampionátu.
Češi na Euru poté porazili Portugalsko a na stadionu Old Trafford v penaltovém rozstřelu poslali domů také sebevědomou Francii. Ač ve finálovém utkání ve Wembley nestačili na Německo, fanoušci je po nečekané jízdě brali jako vítěze.
PODÍVEJTE SE NA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ MOMENTY
ZÁPASU ČR - RUSKO Z ROKU 1996:
"Přátelská" výpomoc
Kvalifikace na MS 1982 ve Španělsku
Cestu na světový šampionát si čeští fotbalisté v roce 1982 hodně zkomplikovali. Ve své skupině totiž ztratili všechny body v prvním střetnutí s Walesem, o další dva pak přišli po zbytečné remíze s podprůměrným Islandem. Nejtěžší zápasy přitom ještě měly přijít, československou reprezentaci čekal dvojzápas se Sovětským svazem.
Na první utkání v dnes již gruzínském Tbilisi přišlo 80 tisíc diváků a viděli jasnou výhru domácího mužstva. Parta kolem Jana Bergera či Ladislava Vízka nedokázala odpovědět na dvě branky soupeře, o které se postaral Šengelija.
V odvetném utkání už Sověti věděli o svém jasném postupu, československým fotbalistům by ho zajistila remíza. K ní také, dle očekávání, došlo. Padesát tisíc diváků na bratislavském Tehelném poli explodovalo v 59. minutě, kdy se trefil Vízek. O patnáct minut později se trefil Andrejev a oba týmy tak mohly spokojeně postoupit na světový šampionát.
Zde Češi vypadli už ve skupině, když nestačili na Anglii a remizovali s Francií i Kuvajtem. Sovětská jízda skončila ve druhé skupinové fázi, kdy postup na stadionu Barcelony Nou Camp vybojovali Poláci.
Mezi tímto zápasem a duelem v roce 1996 spolu tyto výběry odehrály pouze jedno utkání. V roce 1988 spolu remizovaly v přátelském utkání 1:1. Československý tým byl doslova prošpikován budoucími trenéry Sparty, do zápasu nastoupil Jozef Chovanec, František Straka, Ivan Hašek či Stanislav Griga. O remízu se však nejvíce zasadil jediný český střelec Lubomír Vlk.
Panenkův rozjezd
Čtvrtfinále Euro 1976, Jugoslávie
Sověti byli svědky také největšího úspěchu v československých fotbalových dějinách. Utkali se spolu ve čtvrtfinálovém dvojzápase na mistrovství Evropy v Jugoslávii, do kterého českoslovenští fotbalisté postoupili i díky kvalifikační skupině, kde pokořili týmy jako Portugalsko či Anglie.
První duel hostilo opět do posledního místa vyprodané Tehelné pole v Bratislavě, kde Češi zvítězili 2:0 díky gólům Módera a Panenky. Dle zápisů dvojnásobná divácká účast se sešla na Ústředním stadionu v Kyjevě, kam si mělo najít cestu 100 tisíc fotbalových nadšenců.
Svěřenci trenéra Ježka ale naplněným tribunám žádnou radost nedopřáli. Ve 45. minutě zvýšil postupové naděje Československa Móder, snížit ale dokázal Burjak. Sedm minut před koncem přesto znovu udeřil Móder, gól na 2:2 z kopačky Blochina už pranic neřešil.
Čechoslováci po zásluze postoupili do semifinále, kde ze šampionátu vyprovodili Nizozemce 3:1 a ve finále se v pokutovém rozstřelu zapsal mezi nesmrtelné fotbalisty svým typickým "vršovickým dloubákem" Antonín Panenka.
Dokáží čeští fotbalisté navázat na dva povedené evropské šampionáty, kde jejich předchůdci také změřili své síly s Ruskem, respektive Sovětským svazem?
