Ten den začal hrozně. Pět hodin před zápasem nám odtáhli auto. Pokuta: v přepočtu 3500 korun. Policista, který mi ji dával, vypadal jako socha. Na moje rozšafné hecování, že když nebudu muset platit ani jeden zlotý, Poláci určitě vyhrají, neodpovídal. Nevnímal. Jen se ptal: Jméno, příjmení, jak budete platit...
Policisté jsou všude stejně oficiální. Dal bych jim něco do pití, nebo tak. Tenhle chlápek podle mě ani nevěděl, že se večer hraje fotbal. Uzavřen ve svém světě pokut a iracionálních příkazů k odtahům. Bylo to poprvé, co mě tady ve Vratislavi fakt naštval Polák.
V autě, cestou na zápas, jsem nadával. Vymýšlel nové vulgarismy. Kombinací těch starých. Odtahování je po smrti a nemoci podle mě třetí nejhorší věc na světě. "Co se ještě stane?" ptal jsem se kolegy z Lidových novin, který můj monolog musel poslouchat.
Co se ještě stane...
Střih. Kolem jedenácté hodiny stojíme s českými novináři v mixzóně a přesně kopírujeme výrazy v tvářích fotbalistů, kteří chodí kolem nás - něco jako euforie, radost, ale zároveň šok, překvapení, sen, který musí skončit. Avšak neskončí. Pokud by se ti kluci včera v Českém domě nezřídili stylem Oldřicha Kaisera (total), byli by divní (do dalšího zápasu zbývají dlouhé čtyři dny, to vystřízliví i Rusové truchlící pomocí vodky, jež jim teď bude pomáhat ve vstřebávání senzačního vypadnutí).
Takže tohle se stalo...
Tenhle tým se spojil proti nedůvěře. Stejně jako v kvalifikaci, stejně jako v baráži. Musím mu upřímně, hluboce pogratulovat.
Pogratulovat Michalovi Bílkovi, na němž naše médium, stejně jako ostatní, dlouhé měsíce nenechalo nit suchou - tehdy si to prostě situace žádala, bylo to fakt mizerné, ale on dokázal přežít svoji vlastní smrt. Teď je třeba smeknout. Asi ve vás něco bude, trenére. O poločase prý Bílek motivační řečí naprosto změnil fotbalové přemýšlení českých hráčů. A druhá půle? Mazec.
Musím pogratulovat Milanu Barošovi, který včera předvedl pravděpodobně nejlepší výkon za poslední dva roky. Najednou změnil náladu českému fanouškovi - který je pískavý morousovitý chameleon, ale aktuální růžová barva, do níž obarvil svoji kůži, je mnohem příjemnější než lejnovitá hnědá, nebo jaká to vlastně předtím byla.
A gratuluji i Polákům, kteří zachovali tvář, svému týmu zatleskali a následně zatleskali i Čechům. Fotbalových zápasů jsem viděl a navštívil hodně, ale nikdy mě nic nedojalo tak jako kroužení českých hráčů vratislavským stadionem a polský frajerský potlesk. Doprovázený slzami.
Byl to životní zážitek, daleko přesahující sport. Zážitek, jenž říkal: Tihle sousedé, kteří jsou v Česku takoví nerespektovaní, si zaslouží naši úctu. Díky za europřátelství, které ukazuje, že naše národy jsou blíž, než jsme si kdy byli schopni pomyslet.
Je mi vás strašně líto, Poláci. Až na jednoho. Toho policajta, co mi vzal peníze. Škoda, že místo sledování českého tornáda určitě zase odtahoval auta, takže je mu to všechno fuk - té stereotypizované soše bez emocí! Ale co. Nakonec to byl strašně hezký den. Straž miejska ho nemohla zkazit.
