Poslední scéna režiséra Bílka? Buď změny, nebo poprava

Zápas, který v případě neúspěchu opět (a definitivně) zahalí Bílkovu éru do mlhy fanouškovské nenávisti. Už teď má český trenér nakročenou cestu do pořádně vyhřátého kotle kritiky, utkání s Řeckem (dnes od 18.00) ale může znamenat i obrat, dát naději. Stačí jediné: vyhrát.

Jak k tomu dojít? Je pravda, že z prvního zápasu s Ruskem si Češi nemohou brát vůbec nic. "Nepřijeli jsme sem bránit," oznámil v neděli Vladimír Šmicer a pak se svým slovům sám zasmál: "Ty jo, to teď vypadá blbě, co, když jsme proti Rusům fakt moc nebránili..." Reprezentační manažer to samozřejmě myslel jinak: hrát "náš" ofenzivní fotbal. Jenže je ofenzivní fotbal skutečně "náš"? Nejsme kvůli němu spíš fotbalově hloupější? 

Konzervativismus zůstane

Michal Bílek se před zápasem s Řeckem musí zamyslet. Je třeba udělat radikální změny. U některých hráčů musel vidět, že prostě na eurotempo nestačí. Pokud měl Jan Rezek v kvalifikaci dobré chvíle, pak na Euru dal na všechny zapomenout. Proti Rusku dokonale symbolizoval prapodstatu hry českého týmu: byl pomalý, neinvenční, zbrklý a ztrácel strašně míčů. 

Chorobou neúspěšnosti se pak nakazila většina hráčů. A na českém trenérovi je tohle vakuované psycho rozehnat. Jenže jak? Zkoušet na Euru nové varianty? To je zajímavé, jenže o Bílkovi se ví, že je konzervativnější než sedmdesátiletá Britka v obchodě s čajem. Nerad dělá radikální změny.

A tak je jisté, že na lavičce zůstane Darida, jenž by třeba z defenzivnějšího středu zálohy mohl přinést zajímavé myšlenky - stejně jako je jisté, že trenér nepřejde na systém s dvěma útočníky a nadále bude topit osamoceného neplavce Milana Baroše v bazénu bezmoci.

Ofenzivní fáze české hry ale musí doznat změny. Místo Rezka by mohl nastoupit Jiráček, jenž po přeskupení řad v zápase s Ruskem mírně oživil hru, navíc v první půli jako defenzivní záložník nebyl schopen pokrýt velké díry, které v české hře vznikaly.

Možná by šlo uvažovat na téhle pozici i s Barošem - proč ne? Třeba by si tam zahrál víc než na hrotu, kde by mohl být Pekhart, Bílkova dvojka (už svojí šanci přece musí využít, když ty předešlé špatnými výkony zmuchlal).

Ofenzivních variant ale moc není. Petržela? Nevýrazný. Kolář? Kam s ním? Ladislav Krejčí, Jiří Štajner? Aha, ti nejsou nominovaní.

Směrem ke stylu hry je pak třeba uvést ještě jednu ofenzivní reminiscenci z Ruska - převaha neznamená úspěch. Naopak. Naivní tlak, založený na jakémsi anonymním házenkářském obklopení padesátimetrového prostoru, dává skvělou zbraň do ruky rychlým a zkušeným týmům - z brejků Čechy trestali Rusové a  čekat na ně budou i Řekové. Co hrát víc odzadu? Chytřeji. Možná hnusněji. Ale jde o výsledek. Tohle je Euro, ne módní přehlídka - přičemž Česko navíc nedisponuje na fotbalovém molu příliš mnoha sexy jedinci (čti hvězdnými hráči).

Režisér před klíčovým záběrem

Bílek určitě udělá změny. Sám prý není rozhodnutý. "Sestava bude taková, jaká bude," přednesl hlubokou větu.

Ale je velice pravděpodobné, že na defenzivního záložníka postaví ultra obranného Hübschmana, jenž by měl být "svědomím" středu pole, který v pátek nechal Rusy fotbalově vtipkovat s českou bezmocí. V úvahu připadá i změna v obraně - předem avizovaná myšlenka s Kadlecem na stoperovi a Limberským na levém obráncovi, kterou nakonec na Euru nahradila varianta s Hubníkem.

Podle prvního zápasu ale nelze Kadlecovi věřit dobrou formu, vlastně mu nelze věřit ani formu. Bílek to nemá lehké. Český národ chce vidět zlepšený výkon, chce živě vidět, že trenér u sestavy přemýšlí a že jen nekopíruje zažitý mustr, který mu kdysi vynesl klid proti absolutně podprůměrné Černé Hoře. 

Klid český trenér nyní nemá. Tým, jímž disponuje, rozhodně má jmény, kvalitou, papírovou silou na to, Řeky porazit. Jenže musí mít správného režiséra. Je jím Bílek? Buďme pořád pozitivní. Věřme, že ano (i když třeba dlouhodobě nevěříme).

Ale buďme i racionální - pokud ne, pokud jím není, čeká trenéra úterní poprava. Nekompromisní.