Jak z hluboké ekonomické krize, kterou nejlépe symbolizuje pětadvacetiprocentní nezaměstnanost? Deník El Mundo má řešení: "Na naše problémy existuje jednoduchý recept: vláda premiéra Del Bosqueho a jeho ministrů." Španělští mistři Evropy, kluci, kteří tvoří historii, včera přiletěli domů. A slavili. Slaví i dnes. I zítra. Pořád.
Už když vystupovali z letadla, vypadali někteří španělští fotbalisté, že při dlouhém letu z Kyjeva rozhodně neopomněli zkoušet své alkoholové stropy. Rozcuchaný Gérard Piqué si nesl v ruce dva oficiální míče mistrovství, oba podepsané od spoluhráčů. Andrés Iniesta rovněž nesl balon, ale nepodepsaný. Podařilo se mu totiž ukořistit míč z finálového zápasu, kterým dali Španělé čtyři branky a získali rekordní třetí velký fotbalový titul v řadě. Takový suvenýr se přece nesmí počmárat!
Fotbalisté pak navštívili španělského krále Juana Carlose, jenž mimo jiné vyzdvihl jejich schopnost "přebít fotbalovou radostí nekomfortní realitu", následovala tradiční autobusová cesta Madridem až na slavné náměstí Cibeles, které za posledních čtyři roky zažívalo třetí velké mistrovské oslavy.
Vysmátý útočník Fabregas
Rozšafný Césc Fabregas málem na náměstí nedojel, jelikož praktikoval extrémní autobusovou gymnastiku, kdy byl téměř celým tělem vykloněn ven. Naštěstí několik zaškobrtnutí ustál, následně napsal na Twitter, že absolutně nedokáže popsat, jakou radost mu desítky tisíc nadšených lidí dělají, a pak promluvil i pro španělská média: "Pro mě to byl strašné zvláštní šampionát," začal připomínkou skutečnosti, že jakožto ortodoxní záložník hrál na pozici "falešného" útočníka - Španělé totiž hráli bez klasického forvarda a právě Fabregas, zvyklý hrát z hlubokého prostoru středu pole, měl největší ofenzivní povinnosti.
"Byl to můj první turnaj v celém fotbalovém životě, kdy jsem hrál jako útočník. Ze začátku to bylo dost těžké, ale díky tomuhle skvělému týmu jsem si na to postupem času rychle zvykl a teď už můžu být jen pyšný," usmíval se muž, jenž (mimo jiné) připravil první gól finálového zápasu.
Fernando Torres, blonďatý střelec s tváří chlapce, přidal třetí branku posledního zápasu Eura. Na hřišti v té chvíli byl jen pár minut. Stejně jako v předešlých zápasech jen střídal. Přesto dokázal dát tři branky - podobně jako dalších pět hráčů na šampionátu. Ale díky tomu, že Španěl odehrál pouhých 189 minut, nejméně ze všech třígólových hráčů, se stal držitelem trofeje pro nejlepšího střelce turnaje.
Torresovy paradoxy
"Je mi jedno, že jsem byl náhradník, nikdy si nebudu stěžovat. Jsem součástí týmu, jeho soudržnost nás přivedla až sem, mezi slavící lidi. Je to skvělé. Na předchozích dvou šampionátech jsem hrál téměř všechny zápasy a dal jsem jen dva góly, teď jsem střídal a dal jsem tři. U fotbalu nikdy nevíte, kam vás přivede, a proto jej všichni tolik milujeme," smál se Torres, který kuriózním ovládnutím střelecké tabulky zakončil podobně zvláštní sezonu - za Chelsea moc nehrál, ale občas se připomněl důležitým momentem, nahrávkou, gólem...
A i když pořád zůstával daleko za očekáváním, které nejlépe vyčísluje suma, kterou za něj Chelsea Liverpoolu zaplatila (50 milionů liber), získal s klubem dvě cenné trofeje: FA Cup a především pohár pro vítěze Ligy mistrů. A na konci sezony se k tomu stal ještě mistrem Evropy. Společně se spoluhráčem z Chelsea Juanem Matou jsou tak vlastně nejúspěšnějšími fotbalisty tohoto roku.
"Během mistrovství jsme samozřejmě měli dost štěstí, do finále jsme postoupili díky penaltám, které jsou loterií. Ale proti Itálii jsme dominovali od začátku do konce a dokázali, že si tenhle pohár zasloužíme," raduje se Torres.
Teď už stačí maličkost - nenechat probrat španělskou zem z mistrovské kocoviny. Protože realita plná problémů, které přes filtr zlaté fotbalové horečky bohužel nezmizely, bude pro "normální" lid možná ještě krutější než před historickým Eurem.
