Fotbal, to je jedinečný úkaz popírající všechny aktuální okolnosti ekonomického trhu. Pokud na téhle planetě pořád existuje, zvětšuje se či obnovuje ekonomická recese, která nutí k ostražitosti, šetření a utahování opasků, pak svět kulatého míče je růžovým sadem finanční dokonalosti, kde na stromech rostou miliony eur, jako by to byla jablka.
Ty stromy patří Evropské fotbalové asociaci, zkráceně UEFA.
Pokud třeba na české klubové úrovni odmítají sponzoři z důvodů pokračující deprese trhu lít peníze do "tuzemské fotbalové díry", pak na evropském levelu se všichni jen hrnou a platí a platí. Logicky. Stejně jako televize. Fotbalové Euro, to je prostě terno.
Neuvěřitelných 1,26 miliardy eur, což je 32,3 miliardy korun - tolik vydělala UEFA na svém šampionátu. Její nejvyšší funkcionáři sami přiznávají, že nečekali tak velký zisk. Že se báli o ochotu sponzorů sypat velké peníze do reklamy. A o ochotu televizí navzájem se přeplácet a získávat exkluzivní práva.
Kdepak. Všichni do toho šli po hlavě. Fotbal, to je totiž jeden z nejmocnějších produktů, které dokáže vygenerovat planeta Země. Zápasy průměrně sledovalo 150 milionů diváků - kde jinde najdete tak ohromné a celoevropsky, celosvětově pestré publikum?
Sto padesát milionů diváků. Tolik sleduje Super Bowl v americkém fotbale, na nějž tradičně koukají celé Spojené státy a půl minuty reklamy tam stojí desítky milionů dolarů.
Je to šílenství, posedlost. Rituální záležitost. Dívat se na fotbal (teď myšleno ten evropský). Je to několik Super Bowlů. Ne, počkat, je to víc. Poslední zápasy letošního turnaje pravidelně sledovalo přes čtvrt miliardy diváků.
Ohromná masa lidí, naprosto zhypnotizovaná kulatým míčem, je hlavním důvodem, proč se pánové z UEFA tak dobře mají.
Superbohatá organizace si mne ruce. A ostatní nejsou škodní. Všichni si příjemně vydělají. Česko získalo za mistrovství 12 milionů eur (300 milionů korun). Španělé vydělali 23 milionů (575 milionů korun). Téměř 100 milionů eur šlo jako kompenzace do kas klubů, které své hráče na šampionát posílaly, a tak dále a tak dále.
Zatímco Španělsko jako země zažívá boj o vlastní budoucnost a Řecko je v něm dlouhodobě ztraceno, což dost možná ruinuje budoucnost Evropské unie, zatímco některé byznysové jistoty den ode dne ničí globální ekonomická nestálost, zatímco se všichni připravují na další velkou krizi, která může přijít vlastně kdykoliv, fotbalový míč má svůj vlastní navoněný luxusní pokojíček, který je vzdálen od reality tak, jak jen vzdálen může být.
Ponechme těch zbytečných prvoplánových polemik, jak je špatné, že se z božského sportu stal božský byznys - od začátku k tomu prostě byl předurčen. A nutno dodat, že úroveň, na jaké UEFA svou akci prezentuje, je dokonalá, téměř bezchybná, profesionální a perfektně zorganizovaná.
Je tu samozřejmě i druhá strana, fotbalový underground, kde jsou výhodné klimatické podmínky pro korupci, šmeliny, vzájemné bartery a ostré lobby. Michel Platini o tom ví své. Do křesla šéfa UEFA ho zvolily hlavně fotbalově méně mocné země. A on se revanšoval prosazením Eura do "šílené" polsko-ukrajinské destinace. Ale pozor - nedopadlo to vůbec špatně.
Pokud jsme tady celou dobu míchali čísly, pak zmiňme ještě jednou oněch 32 miliard korun, které UEFA na Euru vydělala - když Mezinárodní fotbalová federace FIFA, nejvyšší fotbalová organizace (kde to mimochodem korupčním odérem zapáchá daleko víc než v Evropě), v roce 2010 pořádala mistrovství světa, vydělala dvojnásobek. Téměř 65 miliard korun.
Zelená je tráva a sakra vydělává.
